Konstrukce bubnu
Při výběru správných blan k dosažení požadovaného zvuku, bychom měli uvážit základní zvukový charakter bubnu, který je velmi často daný jeho konstrukcí. Vše co považuji za důležité konstrukční aspekty, je do detailu rozebráno v této bibli. Zde začneme několika jednoduchými pravidly pro lepší pochopení konstrukčních aspektů:
- 1. Hrubý/drsný povrch vnitřku bubnu, znamená menší resonanci bubnu (něco jako koberec na zdi), hrubý interiér rozkládá a pohlcuje odrazy.
- 2. Slabší korpusy více resonují, protože mají méně hmoty, která se pak snadněji rozvibruje.
- 3. Ostré hrany korpusu znamenají více přeznívání a resonance.
- 4. Jestliže je buben bez vnitřních překážek – to platí i o vnitřním výztužných ráfcích, buben bude mít otevřenější zvuk a bude volněji resonovat. A obráceně s výztužnými vnitřními ráfky má buben kratší dozvuk, středovější atak a zvuk. Ráfek mírně sníží schopnost rezonance bubnu a tím do jisté míry ořízne hluboké a vysoké frekvence. Proto jsou nevyztužené korpusy jasnější nebo mají více výšek, ačkoliv tenké korpusy zvyšují spodní/basové rezonance.
- 5. „Lepší“ zvuk to je to, co chceme a navzdory obchodní propagandě levnější nemusí znamenat lepší. Levné bicí jsou zvukově obvykle průrazné/řízné díky kvalitě použitého dřeva. Při nahrávání to může být ten požadovaný zvuk.
- 6. Objasnění zvuku dřeva: zaprvé jsou zde nějaké obecné poučky, které jsou pak ještě rozšířené o tloušťku použitého dřeva. Takže když použijete pravidla uvedená výše a trochu selského rozumu, může vám to pomoci při výběru bubnu.
Javor v porovnání s africkým mahagonem: mahagonový buben bude mít asi o 20% více basů než javorový, středové a vysoké frekvence budou podobné. Javor v porovnání s břízou: březový buben bude mít asi o 10% méně basů v porovnání s javorovým, podobné středy, ale asi o 20% více výšek. Takže březová souprava bude znít určitě víc tvrdě a jasně. Buk je mezi javorem a břízou, má velmi jasný řízný zvuk a atak a velmi výrazné středy (presence). Všechny barvené javorové dýhy použité v kombinovaných laminovaných korpusech jsou používané buď pro strukturní integritu nebo jejich vzhled a nemají takovou kvalitu (myšlena hustota a struktura vláken) jako výše zmíněné. Mahagon získal špatnou reputaci díky používání jeho horších variant jako je Luann na levné bubny z důvodu vzhledu. Ale pravý mahagon je velmi bohatě znějící a s vřelým tónem.
Styčné hrany
Je to velmi nepochopená a opomíjená část bubnu. Styčné hrany jsou místem bubnu, které by mělo po celou dobu mít kontakt s blánou a je to základní element pro získání nebo naopak ztráty rezonance. Problémem je, že jsou po většinu času schovány před naším zrakem. Pokud používáte "vintage" bicí soupravu, musíte nejdříve vzít v potaz éru v jaké byly tyto bicí vyrobeny a způsob výroby, který odráží tehdejší zvukový trend, tedy zvuk jaký byl v dané době populární. Každý může velmi rychle určit, zda jeho/její souprava bude schopna ladění do bodu, kdy bude velmi resonovat, a to nezávisle na metodě ladění nebo použitých blánách. Jestliže při dalším pátrání určíte jak je vaše souprava konstruována, můžete přitom objevit vestavěné/konstrukční problémy nebo špatný pracovní postup. Dobře proto zvažte výměnu blan s přáním lepšího/jiného zvuku, takového jak vám zní v hlavě, protože pak většině případů výměna blan pomůže.
Jednoduchou odpověď získáme pouhým sundáním blan a vizuálním posouzením. Většina starších souprav byla vyrobena se skosením hran mezi 35o a 60o pouze z vnitřní strany korpusu. Na vnější straně byly hrany v mnoha případech pouze zaobleny. Pak pokud se k tomu přidá prohnutý/deformovaný ráfek je již jedno jaké blány použijete, buben má vždycky charakter temného „žuchnutí“, to platí pro všechny bubny s plochými hranami - se skosením 35o a méně z vnitřku nebo zvenku. U novějších souprav – obvykle mají zkosení 45o a velmi malý poloměr zaoblení, je dosáhnutí resonance velmi snadné a pro výběr blan platí poučky popsané níže. Tvar styčné hrany je nástroj dizajnérů pro vytvoření „signature“ zvuku. Klíčem není tvar seříznutí, tak jako plocha vzájemného kontaktu s blánou po napnutí blány. Je to tenká linie, kde se blána dotýká obvodu korpusu. Když po hraně prstem lehce přejedete, tak to ovlivní nebo zatlumí zvuk. Když je styčná hrana se zaoblením .03125" nebo 1/32-tiny palce, kontaktní plocha u 12" tomu je 1,17 čtverečního palce, což je asi plocha prvního článku ukazováku položeného na blánu. Takže si můžeme udělat představu, jak malá kontaktní plocha ovlivní zvuk. Vyzkoušejte zatlumit dvěma prsty, i tento malý rozdíl zapříčiní velký rozdíl ve zvuku blány. Ve skutečnosti závisí na úpravě - zaoblení hrany a ne na úhlu skosení nebo skutečnosti, jestli je hrana jednou nebo dvakrát seříznutá (to má spíše vliv na bezproblémové přilnutí hrany k bláně), ale 35o zkosení má logicky větší kontaktní plochu - sušší zvuk, oproti 45o zkosení. Většina malých bubínků má záměrně hrany seříznuté na 35o, takže ostřejší nemusí znamenat lepší, záleží, co požadujeme za zvuk.
Úpravu hran přenechejte profesionálovi, bez správného vybavení a přípravků si snadno na hranách naděláte plošky nebo se vám prostě nepodaří dodržet po celém obvodu stejný úhel. Takže moje rada, předtím než utratíte prachy za nové blány, věnujte 10minut prohlídce styčných hran. Nestačí jenom zjistit pod jakým úhlem máte seříznuté hrany. Buben musí být kulatý, přesně kulatý. Úhel skosení musí být stejný po celém obvodu, nestejnoměrné seříznutí značí trable. Stejně tak pokud seříznutí vypadá zvlněné, seříznutí není stejnoměrné nebo hrana nebude přesně kruhová. Buben musí "sedět" na plochém a tvrdém povrchu, zkontrolujeme tak, že buben položíme na černý papír a prosvítíme zevnitř bubnu. Pokud je vše v pořádku, je známka toho, že buben by mohl být schopen produkovat dobrý tón. Pokud hrany v pořádku nejsou investujte peníze, spíše než do nových blan, do nového seříznutí hran (30-60$ za buben). Jsou to dobře investované peníze.
Hloubka korpusu versus průměr
Hloubka korpusu má malý vliv na vřelost nebo rezonanci, ale má velký vliv na hlasitost a artikulaci/zřetelnost. Průměr má větší vliv na tvorbu basů. Větší hloubka korpusu zvyšuje hlasitost a “power” vlivem na rezonanci základního tónu korpusu. Mělčí korpusy vytváří kratší dávku zvuku a zvuk je zřetelnější z důvodu menší plochy materiálu, který může rezonovat. Menší vzdálenost mezi oběma blánami znamená, že rezonanční blána po úderu na hrací blánu reaguje rychleji, je rychleji vybuzena, což je lepší pro méně silové hraní. Například velký buben o průměru 22” a hloubkou 16” má plochu korpusu přibližně 6,080 čtverečních palců. Velký buben 22” x 18” má tuto plochu 6,840 čtverečních palců,což je o 12.5% více rezonanční plochy. To samé pro 10” tom s hloubkou 9”. To ve výsledku znamená přibližně 706 čtverečních palců oproti 863 pro hloubku 11”. Tyto 2” navíc na hloubku znamenají zvýšení plochy o 22%. Hlubší korpusy mají díky větší rezonanci hlubší nebo vřelejší zvuk, ale nemělo by se to plést s nízkým laděním. Pokud jde o průměr, musíte přemýšlet nad laděním a požadavkem na váš celkový zvuk. To je rozebráno v kapitolách "Ladění do not a intervalů - návrh" a "Intervaly a rozměry bubnů".
Obruče/ráfky
DieCast (lité) ráfky: Silnější a tužší než třikrát ohýbané ráfky se schopností poskytnout rovnoměrnější napnutí blány a výsledkem je lepší citlivost k ladění v celém ladícím intervalu a s menším přezněním. Mohou způsobit mírně sušší zvuk na tenkých korpusech, na malých korpusech může větší váha ráfku způsobit, že buben nerezonuje tak volně. Mohou být z různých materiálů jako nikl nebo hliník a tím je také ovlivněn zvuk bubnu.
Třikrát ohýbané ráfky – jejich materiál ovlivňuje zvuk bubnu. S tenčími je větší problém naladit. Mnoho bubeníků preferuje na tomech ohýbané ráfky před litými pro plnější nebo vřelejší zvuk. Hliníkové mají vyšší tón než ocelové, používají se na bubínek hlavně pro svůj větší "křach". Mosazné udělají buben více muzikální a zvýrazňuje vysoko laděné přeznívání.
Dřevěné obruče jsou tuhé (jako lité) nebo naopak pružné (jako ohýbané) v závislosti na tloušťce obruče. Avšak "rimshot" zní značně odlišně a obruč také působí jako nástavec korpusu, takže buben víc resonuje a zní jasněji.
Menší množství ladících šroubů znamená komplikovanější ladění a více nežádoucího přeznívání. Větší vzdálenost mezi ladícími šrouby nedovoluje rovnoměrně napnout blánu. Tuhý ráfek, který dovoluje rovnoměrné natažení blány i mezi šrouby, zdůrazní nedokonalosti bubnu – šišatost nebo špatné hrany, někdy může způsobit zatlumenější zvuk, tak jako v případě špatných hran korpusu.