Původně ani nevěděli, co chtějí vyrábět, a dnes jsou mistři ve svém oboru
l když se v ČR podniká teprve patnáct let, lze už tu najít slušnou řádku výrobků, které svou kvalitou snesou srovnání i s produkcí předních evropských firem. Příkladem jsou dřevěné bubny se značkou Hanuš & Heřt Drums, které se v testech prestižních evropských hudebních časopisů pravidelné umísťují vedle Yamahy a dalších renomovaných značek.
V malé dílné ve dvorním traktu činžovního domu v Praze - Břevnově je od roku 1997 vyrábí dva bývalí geologové Erik Hanuš a Tomáš Heřt. Oba začali společně podnikat už v roce 1989 a za pomoci osmi zaměstnanců se zaměřili na zakázkovou výrobu interiérů. I když měli na kontě poměrně velké a finančně zajímavé zakázky, jako např. kompletní rekonstrukci golfového klubu Sami v Mariánských Lázních, několik „pater nosterů" (oběžných výtahů) apod., stále se snažili, jak říkají, najít něco malého, elegantního, s velkou přidanou hodnotou, co nikdo jiný nedělá a co by se dalo vyrábět bez zaměstnanců a v podstatě kdekoliv.
Když před cca deseti lety našli v jednom domácím hudebním časopise fotografii bubnu, který na rozdíl od většiny na trhu dostupných nástrojů nebyl vyroben z vícevrstvé překližky, ale z masivního dřeva, bylo rozhodnuto. Pan Hanuš totiž bubnuje v jedné kapele a tak pochopil, že takto zhotovený buben bude obsahovat podstatně méně lepidla, čímž více vyniknou přirozené „hudební" vlastnosti materiálu. Jeho kolega Heřt pak vymyslel všechny přípravky a některé „speciální" stroje, na nichž dnes vyrábějí desítky bubnů ročně způsobem, který kromě nich používá jen několik výrobců na světě. Oni navíc jako jediní nepoužívají k úpravě povrchu stříkaný lak, ale šelakovou polituru, kterou nanášejí tradiční ruční metodou leštění na vysoký lesk, což v některých případech obnáší až 300 vrstev. Specializují se zejména na výrobu tzv. „malých bubnů", které jsou osazeny rovněž dřevěnými ráfky a vybaveny mechanikou vlastního designu a vlastní výroby.
Dříve než jsme se s pány Hanušem a Heřtem začali podrobněji věnovat některým otázkám výroby a obchodu, požádali jsme je, zda by nás trochu nezasvětili do problematiky svých produktů. Především nás zajímalo, proč mluví o malých bubnech, když nám až tak malé nepřipadaly.Jde o malé bubny v uvozovkách, známé také jako ,snare drums'. Standardně se vyrábějí v průměrech 13" a 14" a hloubkách od 3,5"- 4" až po 8". Tyto bubny spolu s basovými vytváří základ hudebního doprovodu a v bicích soupravách jsou uloženy tak, že bubeník je má mezi koleny. Mají od ostatních nezaměnitelný zvuk, a každý bubeník si je pečlivě vybírá, neboť hrají nejdůležitější roli v celkovém rytmu. Kromě nich vyrábíme i ostatní bubny používané v soupravách, včetně velkých basových, ale ty pouze v omezené míře a většinou na objednávku. Vzhledem k tomu, že děláme sami dva, museli jsme se do určité míry specializovat, neboť celý sortiment bicích představuje spoustu dalšího kování, držáků, nohy pro basové bubny atd. což by bylo pro nás ve větším rozsahu neúnosné.
Za prvé by mělo jít o dřevo tvrdé, a to jak z důvodu přesnějšího opracování, např. náběhů pro blány apod., tak i montáže kování, které v něm lépe drží. Pak přichází na řadu barva, kresba a především zvuk, který je u každého dřeva jiný a pro něj specifický. Z tohoto hlediska proto nejčastěji používáme javor, stejně jako výrobci houslí nebo kytar, který má jednoznačně nejlepší hudební vlastnosti. Z domácích dřevin je ještě vhodný dub a třešeň, z cizokrajných různé druhy mahagonu, palisandr, bubingo, padouk, jarrah a merbau. Z nich preferujeme palisandr a jarrah.
Až tak daleko jako houslaři my nejdeme. Housle jsou narozdíl od bubnu úplně jiný nástroj. U nich se zvuk přenáší ze strun přes jemnou kobylku na tělo a každý sebemenší problém materiálu se zde může projevit. Do bubnů se v přeneseném slova smyslu jen "mlátí", a proto nejsou na výběr dřeva tak náročné. Na druhé straně ale musí patřičně vypadat a tak volíme určitý kompromis a nakupujeme truhlářské řezivo v I. jakostní třídě. Nicméně máme zkušenost, že i z na první pohled nekvalitního dřeva (svalnatého, zamodralého apod.) lze udělat kvalitní buben. Jeden takový jsme na zkoušku vyrobili pro mou vlastní potřebu a hraje nadmíru dobře.
Kvalita zvuku se skutečně vytváří hlavně laděním, ale jeho základ je daný především průměrem a pak hloubkou (výškou) bubnu. Obecné platí, že čím je buben větší, tím hlubší má tón.
Můžete nám přiblížit způsob, jakým nástroje vyrábíte? 
Základem našich bubnů je lepený mnohohran, který je např. u čtrnáctipalcového nástroje složený z 23-25 stejně širokých a tlustých vlysů. Šířka vlysů je daná tloušťkou použitého materiálu (fošny), z něhož se vyrábí, a pohybuje se v rozsahu 40-50 mm. Tloušťku vlysů volíme podle průměru budoucího nástroje, v daném případě činí 15-16 mm. Boční plochy vlysů jsou seříznuty pod úhlem, který se nastavuje podle počtu vlysů a průměru bubnu. Takto zhotovené vlysy se vyskládají do dvoudílné kruhové formy, kde se za pomoci truhlářských svěrek slisují. K lepení používáme speciální americké lepidlo. Dříve jsme používali lepidla tuzemská, která byla sice pro lepení dostatečná, ale šelaková politura, kterou používáme pro úpravu povrchu, nám je vytahovala ze spár, což nám činilo značné potíže.
Slepený mnohohran se pak oboustranně opracuje do tvaru válce se stěnou o tloušťce 9-10 mm. Následuje frézování náběhů pro blánu a lůžek pro struníky. Náběhy se zhotovují tak, že hrana válce se z vnitřní strany zkosí pod úhlem 45° a z vnější strany se mírně zaoblí. Tím se vytvoří ostrá hrana nutná k tomu, aby blána měla co nejmenší styk s tělem bubnu a při hře dokonale seděla a nevlnila se. Pokud jde o tvar lůžka, ten vám bohužel neprozradíme, to je naše výrobní tajemství. Po těchto operacích se tělo bubnu ručně vybrousí a poté ho napustíme speciálním olejem, případně namoříme. Pak následuje vlastní povrchová úprava, prováděná ručně již zmíněným šelakem. Před poslední vrstvou politury jsou do korpusu nástroje vyvrtány otvory pro osazení ladicí mechaniky.
Pomocí výše uvedených forem zhotovujeme i dřevěné ráfky, které jsme donedávna slepovali z třiceti vrstev dýhy buku nebo bubinga. V současné době jsme bukovou dýhu zaměnili za javorovou a vyrábíme je jako kombinaci s masivem ve složení 15 vrstev dýhy, masivní vložka, 3-4 vrstvy dýhy. Vložky vyrábíme z cizokrajného amarantu stejným způsobem jako těla bubnů s tím, že zhotovené válce následně rozřežeme na potřebnou šířku obruče.
Teoreticky by se dal vyrobit za dva dny. Celý proces ale prodlužuje povrchová úprava, která se provádí postupně a zabere 2-3 týdny, někdy i více. Záleží na dřevě, teplotě, hustotě šelaku apod. Nicméně za měsíc jsme schopni udělat 10, max. 15 bubnů, z nichž naprostá většina směřuje do Rakouska, Švýcarska, Holandska, Francie, Norska a Lucemburska. Dodací lhůty máme 6 týdnů a ceny se pohybují od 700 do 900 EUR, a to v závislosti na průměru (10"-14"), výšce (4"-8"), použitém dřevě, barvě kování (ve stříbrném nebo zlatém titano-nitridovém provedení) atd. Větší bubny co do průměru i výšky se s cenou dostávají nad 1 000 EUR a stanovujeme ji individuálně dohodou se zákazníkem.
V první řadě se musíte naučit bubny vyrábět tak, aby nejen dobře vypadaly, ale především dobře hrály. Pak nesmíte litovat peněz vložených do reklamy a začít pravidelné vystavovat na Mezinárodní výstavě hudebních nástrojů ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde vás nesmí deprimovat, že máte stánek s plochou 8 m2, zatímco např. sousední Yamaha jich má 800, ale doufat, že se i o vás začnou zajímat prestižní zahraniční hudební časopisy, jako je např. DRUMS & PERCUSSION, prodávaný v Německu, Švýcarsku a Rakousku, nebo specializovaný bubenický časopis SLAGWERKKRANT, prodávaný v Holandsku. Pak už vás nesmí odradit někdy i několikaletý zdánlivý nezájem z jejich strany. My jsme čekali 5 let, než o nás jejich redaktoři napsali první článek a začali naše bubny testovat a řadit je do stejného žebříčku jako nástroje známých světových výrobců. Kromě toho si musíte v každé zemi najít specializovaného prodejce, který bude ochoten vaši značku prezentovat, což není zrovna jednoduché.
Na naše nástroje hrají především profesionální bubeníci, kteří nenakupují v běžných prodejnách hudebních nástrojů, ale u specializovaných prodejců bubnů, které když neznáte, tak je mnohdy nemáte šanci vůbec najít, neboť většinou nejsou ani uvedeni ve Zlatých stránkách, nebo dalších běžných adresářích. Navíc často ani nesídlí v hlavním městě, jak by se předpokládalo, a pokud ano, tak zpravidla někde na periferii a v místech, kde by vás za normálních okolností ani nenapadlo je hledat. Musíte se tedy na ně pokusit nakontaktovat, někdy dost pracně prostřednictvím bubeníků, a když se vám to povede a „plácnete si'“, tím ještě vaše starost s odbytem nekončí. Musíte je pravidelně několikrát do roka navštěvovat a stále jim své zboží nutit. Sami se většinou neozvou, neboť ostatní výrobci s podstatné vyšší produkcí je dokáží zásobit natolik, že stále mají co prodávat. Pokud jde o odbyt v tuzemsku, ten si zajišťujeme sami a prodáváme "přímo z dílny".
Na naše bubny hraje celá řada našich i zahraničních špičkových bubeníků, ale konkrétně bych nechtěl nikoho jmenovat. Mnozí je totiž používají jen při neveřejné produkci, např. při natáčení desek apod., protože jde o smluvní hráče velkých firem, kteří od nich dostávají zdarma celé soupravy a jsou za propagaci té či oné firmy placeni. Nicméně mohu prozradit, že na jeden z našich malých bubnů se hraje např. ve Vídeňské filharmonii, nebo že v současné době vyrábíme velký třicetipalcový buben na objednávku pro Českou filharmonii.
Specialitou firmy Hanuš & Heřt Drums jsou „malé" bubny z masivního dřeva, které směřují především do západoevropských zemí. Domácí zákaznici je nakupují přímo z dílny, kde si je mohou vyzkoušet v kompletní sadě bicích nástrojů, na které pravidelně trénuje i Erik Hanuš.
Součástí bubnů jsou rovněž dřevěná ráfky, vyráběné v současně době jako kombinace jasanových nebo bubingových dýh a masivní vložky z amarantu.
Slepený mnohohran se na speciálním stroji oboustranně opracuje do tvaru válce. Ten se pak omotá ochrannou fólií a následuje frézování náběhů pro blány a lůžek pro struníky. Chloubou výrobců je časově náročná povrchová úprava šelakem, prováděná ručně metodou leštění na vysoký lesk. 
Ladicí mechaniku a ostatní kování si nechávají dělat podle vlastního designu v malé slévárně na vysočině. Blány dovážejí z USA.
Redakce Truhlářských Listů děkuje za rozhovor Eriku Hanušovi a Tomáši Heřtovi z Prahy 6, Bělohorská 167, tel.: 233352707.
Článek včetně fotografií byl převzat z časopisu Truhlářské listy č. 8/2004
pro Magazín Sféry bubeníků zpracoval R - stick
Diskuse ke článku:
[[phpBB?forumnr=81&topicnr=2092&postcount=100]]