Základní pojmy

Základní pojmy

Zdravím začínající, i mírně pokročilé bubeníky.  Tato kapitola bude zaměřena na technické parametry bicích nástrojů, pokusím se tu popsat jednotlivé komponenty, různé techniky hry. Pokusím se vám přiblížit bicí nástroje tak, abyste při volbě nového, či bazarového zboží měli vetší přehled. Též se pokusím popsat jednotlivé terminy. Doufám, že vám to pomůže k bližšímu rozhledu a zodpoví to vaše často kladené otázky. Nuže, směle do toho…

Bicí souprava – popis jednotlivých komponent

Takže, v této kapitole bych Vám chtěl předvést různě rozestavení bicích souprav, názvy jednotlivých komponent.

Set základní (co koupíte nové v obchodě)

  1. 1)Hi hat činel
  2. 2)přechod 10 x 9
  3. 3)činel Crash 16“
  4. 4)Kopák 20 x 18“
  5. 5)přechod 12x 10“
  6. 6)činel Ride 20“
  7. 7)na toto číslo jsem nějak zapomněl:-)
  8. 8)kotel 14×14“
  9. 9)pedál k basovému bubnu
  10. 10)malý buben (snare)
  11. 11)Hi hat stojan
  12. 12)sedačka

Tento set, co vidíte na obrázku, je tzv. základní a to jak set bicích nástrojů, tak činelový set. Zvolil jsem studio set, což znamená 20,10,12,14 a 14 (kopák, přechod, přechod, přechod a snare) Dále se pak sety dělají v rozměrech 22,10,12,14 a 14(Stage set 1) a v neposlední řade 22,12,13,16 a 14 (Stage set 2) Pokud si budete kupovat nové bicí, dobře uvažte, jakou muziku chcete hrát a co od bicích čekáte. Pokud budete hrát tvrdší muziku, kde čekáte hluboký basový zvuk, je dobré koupit Stage set 2, neboli 22, 12, 13, 16 rozměry. Vetší rozměry bubnu znamená větší hloubku tonu, ne však i basy, jelikož to pak záleží na struktuře a materiálu korpusu jako takového. Zase z druhé strany, pokud půjdu hrát lehčí styly typu: pop, funk, pop rock a akustickou muziku, je lepší zvolit menší průměry. A proč? Protože pokud budete hrát třebas trio: klavír, kontrabas, bicí…tak velké korpusy klavír přebijí, stejně tak kontrabas. Samozřejmě, toto není pravidlo, ale pouze doporučení. Je 100% jisté, že najdete lidi, co na grindcore použije soupravu 20,8,10,12,14 a 14 virbl… a na pop 24 kopák a přechody 12,14,16,18 …ale to jsou už individuální věci každého hráče. Pro začátek doporučuji neexperimentovat s korpusy, jelikož sami ještě netušíte, jak se jaký korpus, bavíme se o hloubce, zachová.

Set rozšířeny (individuální)

  1. 1)Efektový virbl (10×6“)
  2. 2)Hi hat činel (14“)
  3. 3)Přechod 10×9“
  4. 4)Činel Crash 16“
  5. 5)Basový buben 20 x 18“
  6. 6)Činel Splash 10“
  7. 7)Činel Crash 18“
  8. 8)Činel Ride 20“
  9. 9)Činel China 16“
  10. 10)Kotel 14×14“
  11. 11)Přechod 12×10“
  12. 12)Dvojpedál
  13. 13)Sedačka
  14. 14)Malý buben, snare drum

Tento set je pro pokročilejší. Využití toho setu pochopíte až po nějakém tom měsíci hraní a seznamování se s bicími nástroji. Osobně nedoporučuji rozšiřovat set takhle ze začátku, ale nechat si set základní a naučit se přesně a precizně základy. Po nějaké době sami ucítíte, že do vašeho hraní by se vám hodilo to, či ono. Nekupujte nové prvky jenom kvůli tomu, že to má tamten a tamhleten bubeník. Tamti bubeníci vědí, proč to mají (nebo aspoň by měli )

Další kapitolou samo pro sebe jsou soupravy pro leváky. Na obrazcích vidíte dvě varianty, které leváci používají (pokud nehraji klasicky, jako praváci) Na prvním obrázku vidíte klasickou soupravu, která je postavena zrcadlově. Na kopák se hraje levou nohou,pravou na hi hat. Ruce mate překřížené (levá je nad pravou) Na druhém obrázku vidíte téměř soupravu pro praváka, až na detail, ze Ride činel je zaměněn za činel crash. V tomto případě nohy ovládají klasicky pedály, jako u praváků, akorát při hraní je leva ruka na hi hat a pravá na virblu. Této technice hry, kdy ruce nejsou překřížené, se říká OPEN HAND.
Pro leváka je tato varianta o něco méně přirozená než ta první, ale má jednu podstatnou výhodu, a to, že takový bubeník může velmi snadno hrát na zapůjčené sestavy hráčů – praváků (a těch je valná většina) – a nemusí ztrácet čas přebudováváním celé sestavy. A taková úspora času je na koncertech (zvlášť např. na festivalech) k nezaplacení!

Přechody, kotle,Tom-Tomy

Tyto bubny se používají velmi často při breacích (přechod, používá se při ukončení fráze, či refrénu, velmi častá perioda bývá 4 nebo 8 taktů). Pokud se prokoušete i k jiným žánrům, jako kubánské rytmy, tak tomy se používají i v základních rytmech. Např.
http://www.youtube.com/watch?v=Stm6V-LWzjg).
Co se materiálů týče, tak nejčastější materiál v nižší cenové třídě je lípa, nebo-li basswood. Tato dřeva nejsou extra tříděné (najdete občas v korpusu i suk)a hlavně, dřevo není většinou správně vyzrále a léta mají daleko od sebe, což znamená špatné zvukové vlastnosti. Řekneme stručně, že tato dřeva nejsou nějaký zázrak. Hlavně to poznáte při lazení bicích, (výjimkou jsou custom shopy, např. Hanuš a Heřt, kde mají lípu – samozřejmě výběrovou lípu – v běžném sortimentu) Pokud jste se již rozhodli koupit bicí střední, či nejvyšší třídy, je důležité si uvědomit, co od bubnu po stránce zvuku chcete. Na trhu jsou nejběžnější materiály: Javor (maple), Bříza (birch), Akryl a Buk (Oak), dub(beech), mahagon a nebo nově nastupující velmi luxusní africké dřevo bubinga. Vyjímkou jsou exotické záležitosti jako např. bicí Ludwig, které se dělají i z oceli (steel) nebo bicí Trick, které se dělají z hliníku (alluminium). Nyní si povíme něco o materiálech, takže:

  • Javor,Maple: je všeobecně nejpopulárnějším materiálem pro stavbu korpusů bubnů jde o tvrdé, teple (vřele) znějící dřevo, které produkuje vyrovnané frekvence v celém zvukovém spektru
  • Bříza (birch) :ve srovnání s JAVOREM asi vyzařuje cca o 10% méně basových frekvencí a o cca 20% více vysokých frekvencí, středy jsou velmi podobné, březová souprava je nástrojem s nejjasnějším, ale taky netvrdším zvukem
  • Mahagon: je dřevina, která zvětší podíl basových frekvencí asi o 20%, střední a vysoké frekvence jsou dosti podobné jako u JAVORU, oproti javoru pak zní více v basovém spektru s mírně potlačenými středy a výškami. Nutno podotknout, že u mahagonu je potřeba si dát pozor o jaký přesně druh mahagonu se jedná. Nejčastěji používaný je Filipínský mahagon, který je ovšem levná a ne příliš kvalitní dřevina, co se zvukových vlastností týče. Naproti tomu takový Americký či Africký mahagon je někde uplně jinde cenově, kvalitativně a pochopitelně i zvukově.
  • Lípa: je dřevo, které má podobné vlastnosti jako JAVOR, její výskyt je mnohonásobně vyšší a tím získává výhody v dostupnosti a tím i ceně

POVRCH: finální povrch se také podílí na výsledném zvuku, ale hlavně to dělá výsledný image bicím a tudíž i vám. U levných sad se používá klasická folie (na bázi tapety). Folie zvuk zatlumí, dle mého názoru to není zrovna šťastná volba. Na dražších bicích se děla matný, či lesklý lak. Barevných kombinaci je nespočet, od klasických barev, přes fade (barevné přechody (např. z černé do bílé až po vlastní motivy (samozřejmě pouze u bicích na zakázku).

KORPUS: Obecně platí, že slabší, tenkostěnné korpusy lépe resonují a mají celkově otevřenější zvuk – dobrým příkladem jsou např. soupravy Premier Genista nebo Gretsch USA Custom. Silnější, vícevrstvé korpusy jsou naopak suché a také podstatně hlasitější – příkladem buď dnes již legendární Yamaha Recording Custom nebo Pearl Masters – MRX. Další možností jsou tenkostěnné korpusy se zpevňujícím prstencem (Reinforcement Rings) tyto bubny znějí teple (vřele) a zvuk je více kontrolovaný a příkladů máme celou řadu – Pearl Masters – MMX, DW – Collectors Serie, Tama Starclassic, Sonor SQ2, ale nezapomeňme taky na staré značky jako Ludwig nebo Slingerland, které tuto technologii používaly již před mnoha lety.

RÁFKY : na korpusy se používají 4 druhy ráfku: klasické ocelové (tloušťka 1,6mm), PowerHoops (2,3mm) a DieCast (odlévané ráfky). Také se dělají výjimečně i dřevené ráfky (Yamaha, Hanuš a Heřt, …). Je obecné pravidlo, že ohýbané (ocelové a PowerHoops) ráfky nedrží tak dobře lazení, jako odlévané. Odlévané ráfky i mění částečně zvuk. Uplně jiný charakter zvuku mají pochopitelně dřevěné ráfky. Všeobecně rozšířená fáma o nich praví, že mají menší výdrž. Pochopitelně je na tom mnoho pravdy, ovšem existují způsoby, jak jejich výdrž posilnit a téměř ji vyrovnat kovovým ráfkům (např. Hanuš a Heřt na to dnes již mají své metody).

BLÁNY: ohledne blan tu sem moc psát nebudu, jen vás odkazu na stránky: http://www.drumcenter.cz/eshop/novinka-188.html. Po otevření sami pochopíte,proč to nechci psát :-)

ROZMĚRY KORPUSU: jak jsem psal již výše, rozměr korpusu závisí na vašich požadavcích. Hloubka korpusu ovlivňuje celkový dozvuk a attack (nástup) tonu. Je jasné, že když je přechod mělký, tón bude rychlý a rychle odezní a naopak.

UCHYCENÍ PŘECHODŮ: Přechody se uchycují u levných sad přímo do těla korpusu, u dražších sad se preferuje pravidlo nevrtaného korpusu. Čím méně se do korpusu zasahuje, tím lepší projekci, rezonanci a dozvuk korpusu budeme mít. V této době jsou nejznámější uchycení např. T.A.R systém u Sonoru, Star-Cast Mounting Systém u Tamy a jiné.

Nahoru

BASOVÝ BUBEN:

Materiály, povrchy, atd. se používají stejně jako přechodů, rozdíl je jen v tom, že korpus bývá silnější. Kopáky se tradičně vyrábí ve velikostech 16, 18, 20, 22, 24 a 26 palců. Na kopák se nehraje paličkami (vynalézavé experimenty nechme prozatím dřímat :-) , jako na zbytek soupravy, ale potřebujete pedál na basový buben, o kterém se blíže zmíním níže. Blána, na kterou pedál dopadá, je blána hrací a ta druhá (většinou bývá černá s logem firmy) je blána rezonanční (toto členění blan platí pro všechny bubny sestavy). Rezonanční blána se dělá buď s dírou a nebo bez. Díra má 2 účely a to za 1) kvůli mikrofonu a ozvučení bicích (výjimka je DW, kde se dávají mikrofony přímo do bubnu na pevno a kabely jsou vedeny skrz korpus. A za 2) uvolníte tlak vzduchu při hraní a pedál se dá, lepe kontrolovat (pro někoho může být onen tlak při hraní pohodlný, ale nebývá to časté).
Další věc je Tom Mount, neboli „téčko“, které drží přechody. V této době se to řeší 3mi způsoby. Buď se Tom Mount neinstaluje vůbec a přechody se dávají na stojany (ať už samostatné nebo stojany činelů), případně na rampu, nebo je Tom Mount zavrtán do korpusu (nejsem zastánce) nebo se použijí kolejnice, které se namontují na vrchní šrouby kopáku (Sonor,DW,Mapex), což je jakýsi kompromis, neboď tato kolejnice je odnímatelná.
Teď mě tak napadá, možná si všimnete, že v korpusech jsou i maličké okované dírky, využití mají jediné: odvod přebytečného vzduchu při hře.

RAFKY: ráfky jsou standardně dřevené a ze stejného materiálu jako kopák, u levných bicích jsou ráfky Kovové (stagg), nebo plastové (Ludwig accent, Sonor 507, atd.)

SUBWOOFER:
Ještě se můžete setkat s tímto upgradem. Dělá to výhradně firma DW. Toto udělátko zvyšuje basové frekvence a dozvuk.

SUBKICK: Pro změnu Yamaha má toto udělátko, které má v sobě zabudovaný reproduktor, který musíte mít zapojen na mikrofon, který vložíte do kopáku (alespoň takhle to popisuje Yamaha na svých stránkách). Účel je zachycení frekvencí, které jsou jinak běžným mikrofonem nezachytitelné a tím pádem dosáhnutí plnějšího zvuku.

Nahoru

Malý buben (snare drum):

Materiál u malého bubnu je o něco pestřejší, než na zbytku soupravy. Z kovu se běžně používá: mosaz, ocel, bronz, hliník a slitina Ludaloy.
Z dřev: javor, bříza, bubinga, lípa, dub, buk, mahagon, falcata, topol. Každý materiál má své pro a proti. Obecně jde říct, že kovové virbly mají ostřejší a pronikavější attack (moment úderu) a také charakteristický kovový dozvuk (tzv. ring – anglický výraz pro zvonění). Dřevěné virbly jsou jemnější (pouze v porovnání s kovovými, rozhodně to neznamená, že by se dřevěný virbl nedokázal prosadit) a vřelejší, pochopitelně s charaktersitickým zvukem dřeva.

Navíc malý buben má jednu věc, co ostatní bubny nemají a to strunění. Díky strunění se dostává tento buben do samostatné kategorie. Technik hry na Snare je nespočet: Rim shot (úder paličkou na blánu špičkou a zároveň na ráfek bubnu hranou), Cross-stick (palička položená koncem cca 5 cm od okraje a zbytkem se rychle klikne na ráfek, viz obrázek výše.

STRUNĚNÍ :

strunění se dělá ve většině případů z mosazi, bronzu, či oceli. Výborné struníky vyrábí například firma Pure Sound, ale materiály, z kterých vytváří struníky, vám nepovím. Drahé virbly mají struníky dělané již ručně, levné strojově. Důležité na virblu je také mechanismus na napínání struníku: u levných virblů se mechanismus povoluje a nedrží konstantní napnuti strun. Nehledě na to, že se často u horších mechanismů stává, že při hře se vypnou, což není moc příjemná věc, když zrovna hrajete koncert.
U virblu je též hodně důležité, jaké má ráfky. Protože u virblu se hodně technik hraní hraje právě přes ráfek. Já osobně mám velmi oblíbený DieCast ráfek, který má velmi hlasitý Rim Shot a i Crosstick je hodně zřetelný. Další věc, co mě napadá je věc levný vs. drahý virbl. Proč se vlastně prodávají virbly, nebo spíš .. toto je obecná otázka…proč se prodávají drahé bicí, když by mohly stačit bicí za 10 000,-. Odpověď je jasná a to je zvuk, drahé bicí mají o mnoho více žádaných frekvencí, než levné bicí. Nemluvě o lazení, kdy levné bubny hrají jen v malém okruhu lazení, ale drahé bicí jsou stále znělé v širokém spektru lazení. Pak taky tady záleží na povrchu, čím dražší, tím větší výběr v barvách. Takže to jsme probrali dřevěnou část bicích nástrojů, teďko se vrhneme na další kapitolu a to jsou činely.

Nahoru

ČINELY

HI – HAT:

Hi hat je nalevo (u praváků). Ovládáte ji levou nohou a paličkami hrajete na činely, které sešlápnete pedálem. Technik hry je spousty. Bud můžete hrát paličkou přes hranu, nebo čistě na tělo činelu, ale fantazii se meze nekladou. Na hi hat se hrají základní doprovody, občas se může i crashovat (proste do ní pořádně říznout, ale to je jenom jako efekt, který se používá velice málo). Pokud se naučíte hi hat dobře ovládat, můžete si pak dělat s hrou, co si umanete. Tradiční rozměry: 10, 12, 13, 14, 15 palců. Další činel, co patří do základních činelů, je činel Ride.

RIDE : Ride bývá po vaši pravici, též jako hi hat se používá na doprovody. Bývá největší z činelů, takže ho nemůžete přehlídnout, vyznačuje se cinkavým kratším konkrétním zvukem. Na ride se hraje jak na tělo tak i na pupek činelu (to je to kolečko kolem toho šroubu s filcem). Tradičně se dělá v rozměrech (18-24 palců)
Jak se hraje na ride,je například zde: http://www.youtube.com/watch?v=W-iBfuKvMZo

CRASH:

činel Crash se používá Hlavně ,,na jednu ránu,, (bývá to tak většinou, ale není to pravidlem) Tzn., že tímto činelem můžete začít novou frázi, takt, nebo jenom změnu v rytmu. Též ho můžete použít na různé akcenty, nebo na doby, které si myslíte, že by měli být zvýrazněné. Samozřejmě, pokud budete kupovat crash, či jiný činel, měli byste si uvědomit, na jaký styl ho potřebujete. Pokud budete hrát tvrdší styly, je lepší vždy zvolit větší tloušťku činelů a naopak, pokud budete hrát komořinu, je lepší zvolit tenčí činely, kvůli citlivosti.

Tento činel, pokud máte jeden, bývá po vaši levici mezi hi hat a levým přechodem. Pokud mate dva, tak už záleží čistě na vás, kam si je rozestavíte. (crashe se tradičně dělají v rozměrech (14 – 24 palců)

SPLASH :

se vyznačuje vzdušným tónem s rychlou odezvou, je vhodný zejména na akcenty nebo pasáže, kde by crashe znamenal příliš razantní ránu. Díky jejich bleskovému dozvuku a tudíž pro ucho velmi žřetelnému rozdílu zvuku splashe na základě jeho velikosti, se za pomoci více splashů využívá jejich rozdílnosti k barvitým patternům, které mohou nabýt takřka melodické podoby.
Dělá se nejčastěji v rozměrech 6-12 palců, takže tento činel určitě nepřehlídnete.

CHINA: činel, který se svým tvarem a zvukem vymiká všem známým činelům. Zvuk připomíná tříštivou explozi s nádechem orientu. Jeho použití je hlavně v tvrdších stylech, ale samozřejmě se s ním setkáme téměř všude. Dělá se v různých velikostech od nějakých 8mi palců (mini China) až po velkosti 22 nebo i 24 palců.
http://www.youtube.com/watch?v=IN4DWPuhFT0

JINÉ EFEKTOVE CINELY : a v poslední kategorii jsou činely efektové. Belly (zvuk jako pupek u ride), cup chimes,croatles,atp.

Toto jsou mé osobní zkušenosti, pokud chcete víc informací, tak si určitě prostudujte tuto stránku: http://www.drumcenter.cz/eshop/novinka-175.html

Nahoru

HARDWARE

Hardware, nebo po našem, stojany, či železa jsou nedílnou součástí nejen bicí soupravy, ale perkusí. Hardware drží činely, bubny, perkuse a i naše zadnice. Mezi hardware se řadí: pedály, hi- hat stojany, činelové stojany, různé clampy (adaptéry), tom holdery (držáky přechodů), různé trny pro cowbelly, rampy pro bicí, sedačky, stojany pro bubny a jiné… Když to shrnu, tak veškeré železo, co vidíte u bicích kromě činelů je Hardware.

Teďko si povíme něco o rozdílech mezi levným a drahým Hardware. Bývá takové pravidlo: co je drahé, je dobré. U hardware toto platí tak ze 60%. Samozřejmě, když se budeme bavit o jedné značce a o různých řadách HW, tak tady pravidlo o penězích platí. Samozřejmě je si opět uvědomit, co od HW čekáme. Nejen dle mých zkušeností je zbytečné kupovat nejvyšší řadu HW např. na 6“ splash,kde bohatě postačí střední třída. Je tu ještě jedno pravidlo a to, že čím vyšší třída HW, tím se zvyšuje i váha stojanů. Na to taky myslete, jelikož pokud budete hodně koncertovat, sami zjistíte, že je jednodušší tahat v železe 20kg, než 55kg. Já osobně si myslím, že těžké a masivní stojany je dobré použít na těžké činely, aby se Vám stojan nepřevrátil a aby měl dostatečně pevné a kvalitní závity (které jinak po náporem těžkého činelu povolí). Takže má rada: na Ride,Hi-hat a crashe, či Chiny nad velikost 18“ a samozřejmě také u těch stojanů, na které chceme pomocí adaptéru napojit jeden nebo i více dalších držáků kupovat masivní HW, na zbytek činelů stačí krásně střední třída stojanů. Samozřejmě, též musíte koukat na zpracování každého stojanu a zkontrolovat stabilitu.

Zajímavou věcí na stojanech jsou tzv. „memory locky“ neboli „paměťové objímky“. Taková „paměťovka“ vypadá např. takto:

Takováto objímka slouží pouze k tomu, že je v některém místě napevno utažená a pokud ji nepovolíte, není pro vás problém kdykoliv dané místo (kloub, místo, kde je jedna tyč zasouvána do jiné nebo třeba umístění držáku na rampě) bleskurychle vrátit přesně do té polohy, na kterou jste zvyklí. Toto urychluje stavění sestavy po transportu a když půjčujete svou sestavu na koncertě jiným hráčům a zakážete jim paměťovky povolovat (a oni vás poslechnou), podstatně vám to usnadní a urychlí zpětné nastavení vašich stojanů a držáků tak, jak jste zvyklí. Ano, paměťovka znamená další utahování a povolování a to je otrava, ale platí pravidlo, že čím více paměťovek na daném kusu hardwaru máte, tím lépe.

Nyní si probereme každou část HW zvlášť, takže začneme Hi-Hat stojanem

Hi-Hat : Na tomto stojanu určitě nedoporučuji šetřit. Kvalitní stojan na Hi-hat je 20% úspěchu, protože budete tohoto stojanu je důležité toto:

1)otočné nohy: je to hlavně pro dvoušlapkáře, jelikož se hodně stává, že jsou nohama od Hi-hat hodně omezeny, tudíž si nohy povolí a natočí, jak potřebují.

2)bodce v nohách:tato věc je také velice důležitá, jelikož pokud budete hrát na špatném povrchu, hodně často se stává, že stojan cestuje. Proto vytáhnete bodce a pohyb eliminujete.

3)Nastavitelný odpor pružin: tato věc je dle mě též důležitá, jelikož je každý hráč zvyklý na jiný odpor pedálu a tímto si to můžete krásně přizpůsobit.

4)Paměťová objímka: I když Vám to připadne jako hloupost, je to přesně naopak, nastavíte si stojan doma, zafixujete si polohu paměťovou objímkou, a když přijedete na koncert, rychle stojan složíte a nemusíte řešit výšku stojanu.

5)Váha stojanu: Řekl bych, že čím robustnější stojan, tím lepší. Jelikož pokud hrajete trošku razantněji, může vám stojan cestovat

Můžete se ale setkat ještě s dvěma druhy stojanu – kabelová hi-hat a takzvaná X-hat. Z obrázků pochopíte jejich využití – hi-hat s kabelovým převoden využívá bowdenu (podobně jako např. pedály na jízdním kole) a její výhodou je, že samotný držák na hi-hat může být umístěn kdekoliv zcela nezávisle na umístění pedálu. X-hat je levnější varianta pro přídavnou hi-hat s konstantním (nohou neovladatelným) nastavením otevření hi-hat.

Stojan na malý buben (snare): U tohoto stojanu jsou důležité dvě věci:

1)Kloub, který drží vrchní díl: Při hře by neměl být ani náznak povolení. Jelikož by bylo velice nemilé, pokud byste měli virbl za 20 000,- a při koncertě by se povolil stojan a virbl vám spadl na zem.

2)rozevření koše: by mělo být takové, abyste neměli sebemenší problém virbl do té trojnožky vložit

3)váha: i tady platí pravidlo, že čím těžší, tím líp. Jelikož pokud budete hrát hlasitě Rim shoty,virbl vám může odpochodovat

Činelové stojany: dělí se na 3 druhy: rovné, šibenice a kombinované, viz obrázky pod popisem. Myslím, že víc sem psát nemusím, viz.výše.

A teď kapitola sama pro sebe: Pedály, double pedály

Rampa: Nebo-li po anglicku „rack“ je komplexní řešení pro uchycení více komponent (tomy, činely, perkuse, atd.) – což v praxi znamená pokudmožno všeho, protože když už se někdo rozhodne pro rampu, většinou proto, aby všechno vybavení přichytil na jednu rampu.

Projděme si v rychlosti výhody a nevýhody rampy:

+ Stabilita!

+ Pokud máte dostatečné množství paměťovek a poznačíte si (klidně lihovou fixou) nejrůznější místa (kde je co přichyceno, v jakém směru, atp.), docílíte toho, že v poměrně krátkém čase (s trochou cviku je to stejně dlouhá doba jako stavět stojany) budete mít každou komponentu PŘESNĚ na tom místě, kde jste zvyklí.

+ Zabírá na zemi méně místa. Z jednoho prostého důvodu – celá konstrukce stojí na minimálním množství nožiček, které jsou navíc pro každou vertikální tyč jen dvě – narozdíl od arzenálu trojnožkových stojanů.

- Výhoda toho, že vše zůstává pevně na svém místě, zároveň přináší nevýhodu, že cokoliv měnit je časově VELMI náročné. To se hlavně projeví na koncertech, kdy je potřeba zapůjčit rampu jinému hráči. Je téměř nemožné komukoliv ve standardním časovém presu nastavit rampu tak, aby mu to vyhovovalo. Frustrace bude silná a na obou stranách. :)

- Pokud vlastníte pouze rampu, nejspíš si říkáte o problémy (tedy v závisloti na vaší náročnosti na vybavení). Tak nějak každému se stává, že musí občas hrát na zapůjčené vybavení a z rampy si nemůžete vzít jen kousek a brát si ji celou je často nemyslitelné. Jste tudíž odkázáni jen na místní stojánky. Potom se může stát, že přijedete do klubu a tam na vás koukají dvě nestabilní chudinky značky Amati a vy přemýšlíte, co uděláte s těmi 12ti činely, z nichž 6 naprosto nezbytně potřebujete pro svou produkci. :) Elegantním řešením je vlastnit krom rampy i pár záložních stojaný a adaptérů právě pro tyto případy. To je finančně náročné, proto důrazně doporučujuji: NEPRODÁVEJTE SVÉ STOJANY PO NÁKUPU RAMPY!!!

Otázka vzhledu je subjektivní a proto ji do výhod a nevýhod nezahrnuji.

Cenově vychází rampa vs. stojany kupodivu nastejno (myšleno jakožto hardwarové řešení pro ten samý počet komponent).

Existují nejrůznější tvary. Rovné rampy jsou ty levnější modely, neboť rovná tyč velmi omezuje nastavení. Snad každý má své bicí koncipované jako půlkruh kolem sebe, proto je praktičtější (a tudíž dražší :) ) rampa zahnutá do oblouku. Dále samozřejmě existují různé speciality jako V-tvary a custom modely, ale to nyní neřešme.

Nejznámější výrobci jsou asi Gibraltar, Tama a Pearl. Pearl vyrábí velmi specifické rampy s hranatými vertikálními tyčemi, což je ve výsledku velmi praktické, neboť po hranatém povrhu nemůže nic prokluzovat. Což rozhodně neznamená, že by na kulatých tyčích nic nedrželo – stačí jemně utáhnout adaptér i paměťovku k němu přiloženou a pokud daná komponenta neváží metrák, můžete si být jisti, že se ani nepohne.

Cenově velmi příznivě vyrábí zakázkové rampy slovenská firma MS Stativ (používá například Milford z pražských metalových Four Face).

PEDÁLY, DVOJPEDÁLY

Tato část hardware je velice důležitá. Pedály se dělí na: Singl (jednoduchá šlapka), nebo Double (dvojšlapka).

Pedály se také liší způsobem převodu na řetězový (chain drive), páskový (strap drive) a pevný (direct drive). Řetězový je nejrozšířenější a řekněme že standardní. Páskový převod je velmi specifický a dotváří jakýsi „plovoucí“ charakter chodu pedálu. Pevný převod naopak nutí úderník aby reagoval striktně na veškerý pohyb hrací pedálové plochy.

Nezanedbatelný vliv na chod pedálu, ale i na zvuk, který je vyluzován na bubnu, mají i úderníky (beatery). Dělí se palicové a kladivové:

Palicové úderníky docilují plnějšího, kulatějšího a dunivějšího zvuku, zatímco kladivové spíše údernější, konkrétnější a pronikavější rány. Obrovský vliv na zvuk má také materiál dopadové plochy úderníku. Nejčastěji bývá filcová (standardní), gumová (silnější rána, větší mlask), plastová (ještě silnější a konkrétnější rána a větší mlask, zároveň ale ubývá kulatost tónu a kopák přestává znít hezky při tichých úderech) nebo dřevěná (ještě větší extrém v tomto směru). Mějte také na paměti, že každý beater, ač stejného typu, se jinak chová a jinak zní u každé značky. Zcela logické také je, že čím tvrdší materiál dopadové plochy, tím větší zátěž pro blánu a tudíž nižší životnost.

Dalším problémem je nastavitelnost. Ta by měla být minimálně trojího rázu: 1) nastavitelnost utažení pružin. 2) nastavitelnost vzdálenosti úderníku od blány bubnu. 3) nastavitelnost úhlu hrací pedálové plochy vůči podlaze. S tím, že nastavení bodu 2) by mělo být zcela nezávislé na bodu 3). Zatímco bod 1) má uplně každý pedál, tak body 2) a 3) už mají jen ty kvalitnější – a pochopitelně dražší. Velká nastavitelnost vám umožňuje přizpůsobit si pedál zcela podle toho, co vaše nohy vyžadují. Pokud ale na tomhle nutně potřebujete šetřit, vybírejte pedál v obchodě skutečně pečlivě – musí vám naprosto dokonale padnout „do nohy“ už při prvním šlápnutí, protože upravit ho nebude možné. K dalším užitečným nastavením patří výška úderníku (ovlivňuje výsledný zvuk a i chod, je na každém pedálu), možnost posouvání vačky (otočné místo, ke kterému je připojen převod pedálu a z druhé strany je do něj upevněn úderník) do stran (má vliv na zvuk) nebo třeba vyměnitelné vačky (toto umožňuje pouze řada Eliminator značky Pearl – velmi užitečná věc, každá vačka má uplně jiný charakter chodu a to poskytuje nové možnosti).

SINGL: Tento druh šlapky se dodává standardně k levnějším řadám bicích sestav (a nepočítejte s tím, že takový pedál bude extra třída). Levné pedály jsou vyráběny z horších slitin, tudíž jdou dřív do řitě. Jako podlážka se používají dva dráty, které zrovna stabilitou neoplývají.
I nastavení šlapky není nějak pestré. U těch lepších šlapek je na podlážku použito místo dvou drátu pevný plech. Do pat se vkládá ložisko, kvůli cestování pedálu a ze spodu plechu se dává guma a suchý zip. Bohužel, tady platí, že čím dražší, tím lepší. Jelikož u drahých pedálů je zpracování úplně někde jinde, než u levných pedálů. Jediná výjimka je firma Gibraltar, která děla poměrně kvalitní pedály za bezkonkurenční peníze. Pokud budete kupovat pedál nový, či bazarový. Nezapomeňte si zkontrolovat, jestli je vše v pořádku, jestli náhodou nejsou v pohyblivých částech vůle, atd.

DOUBLE: tady platí stejná pravidla, jako u singlu. Jediný rozdíl je v tom, že double má navíc kardan, který spojuje levý pedál s pravým, viz, foto.

U double pedálu je snad ještě důležitější jeho kvalitní zpracování než u singl pedálu. Už při laickém pohledu na kardan musí být každému jasné, že toto je velmi složité zařízení a tudíž náchylné k opotřebení. Levné nekvalitní dvojpedály se v kloubech a spojích „vykloktají“ a to vede k velmi zpožděnému chodu levého pedálu (říká se tomu, že má pedál „vůli“) a postupem času k vůbec žádnému chodu. U dvojpedálu je velmi užitečné, pokud je možné posouvat vačky do stran, protože každý úderník dopadá na jiné místo na bláně a tudíž vyluzuje jiný zvuk. 99% chce z obou úderníků stejný zvuk a to znamená oba stejně daleko od středu blány.
Samozřejmě se vyhovělo i levákům. Tudíž existují i dvojpedálové varianty pro leváky (vypadají zrcadlově obráceně

Nahoru

PERKUSE

Budeme se tu bavit o perkusích, které se nejčastěji používají u sady, jelikož jinak bych tu popsal tak 1000 stran. Pro zvědavce, které by zajímalo víc, dávám tu odkaz na mistra perkusí – Tokhiho: http://www.rstick.com/cz-tokhi-vyuka-hry-na-cajon-a-perkuse.html

Takže: u bicích se bezesporu používá nejvíc cow bell, tamburína, wood blocky a chimes. Na výrobu perkusí je spousta specializovaných firem (meinl, LP), tudíž doporučuju kupovat perkuse od těchto firem. (http://www.latinpercussion.cz/, http://www.meinlpercussion.com/)

Nahoru

TRIGGERY

Triggery jsou taková specialitka, které používají vesměs zejména metaloví bubeníci. A o co vlastně jde??? Na akustický buben se přiděla snímač, který po úderu převede signál domodulu, který si daný signál zpracuje a převede ho na patřičný zvuk, který si nastavíte v modulu. Výhoda je taková, že můžete navolit jakýkoliv výsledný zvuk, bez ohledu na to, o jaké bicí se jedná (aneb ze Staggů DWčka). Umožní vám také navolit zvuk takový, jaký prostě u akustické sestavy není možný – dostatečně průrazný, pronikavý, ale zároveň nepřebíjející ostatní nástroje – vše s ohledem na možnosti modulu. Elektronické snímání úderu má své možnosti a svá úskalí. Je možné si na modulu nastavit určité hladiny dynamiky, kterou snímače registrují a také úroveň hlasitosti, kterou pouštějí ven. Ve výsledku to znamená, že je možné si rovnat vaše údery hlasitostně do řady bez ohledu na to, jak hlasitě je ve skutečnosti hrajete. Ano, je to trochu „podvod“, ale jak se říká, účel světí prostředky. Abyste ovšem nenabyli dojmu, že triggery jsou samohrajky, které za vás oddřou všechnu námahu, je tu i druhá strana mince: triggery jsou známé svojí neúprostností. Ano, pomáhají vám, co se dynamiky týče, ale co se přesností týče, nic vám neodpustí. Každá drobnější nepřesnůstka (která by si při akustickém snímání mikrofonem hravě ztratila) je zaznamenána a naplno puštěna „do éteru“.

Jedna podstatná věc: Snímače bez modulu nefungují!

Nahoru

PALIČKY

Vše podstatné naleznete zde http://www.rstick.com/cz-znaceni-palicek.html