ANKETNÍ SERIÁL Sféry bubeníků – otázka první:
Technika držení paliček
Hned první otázkou bychom rádi zamířili přímo k ohnisku a načali téma, klíčové pro každého uvažujícího bubeníka. Držení paliček je jedna z prvních věcí, které se začínající hráč učí, ovšem pro leckoho zároveň zůstává trvale podněcujícím a přehodnocovaným problémem i při vyšších, ba nejvyšších stadiích pokročilosti.
Jaké základní typy držení při své hře užíváte? Jste příznivcem převážně jednoho způsobu, nebo jich k různým účelům vědomě kombinujete více? Přibližte potom tyto účely, ať už z hlediska cíleného zvuku či herního pohodlí. Užíváte-li traditional grip, popište, v čem chápete jeho výhody a specifika. Pokud se ztotožňujete s odvážnou definicí z úvodní věty, pak nás zajímá, odkdy jste se stal ´uvažujícím bubeníkem´, tedy věnujete-li se problému držení od samého začátku svého bubnování, nebo jste na něj vážněji narazil až posléze. Popište tento náraz. Užíváte-li traditional grip, v jaké fázi bubenického vzdělání jste se jím začal zabývat?
Připouštíte-li přese vše i „garážový grip“, tedy neškolený, víceméně pudový úchop paliček takřka bez prostoru pro prstovou techniku, popište, v čem chápete jeho výhody a specifika. Zkrátka, podělte se prosím o cokoli, k čemu vás otázka držení inspiruje či provokuje, o cokoli, k čemu se vztahuje Vaše osobní bubenická, případně pedagogická zkušenost.
Dan Dlouhý
Co se týče držení paliček, používám už dvacet pět let jeden typ držení – oběma rukama shodně s paličkou mezi prostředním kloubem ukazováčku a palcem s využitím činnosti všech ostatních prstů na paličce. Toto držení lze dle mého názoru (samozřejmě při použití pohybu zápěstí, lokte i celé paže) s úspěchem využít nejen ve všech technických situacích, ale i v jakékoliv dynamice a při hře na všechny nástroje, včetně melodických bicích při hře čtyřmi paličkami (držení druhé paličky v ruce je další věc – já používám druhou položenou křížem přes první, někteří drží druhou paličku jen prsteníčkem a malíčkem).
Toto držení používám v podstatě od úplného začátku a při studiu na LŠU a posléze JAMU jsem jej nijak neměnil, jen jsem různě cvičil zvlášť pohyby prstů, zápěstí, lokte i ramene.
Lukáš Doksanský
Garážový grip je moc hezkej název, takže bych tím hned začal :) My jsme tomu ve škole říkali tympánový držení. Jedná se o držení paliček, kde jsou palce ve vodorovný poloze a směřujou k sobě. Tympánový držení se tomu říká proto, že na tympány se nejen hraje, ale taky se tlumí, což tohle postavení zápěstí umožňuje. Tím ale výhody končí.
Tohle držení je pro hru na soupravu v podstatě nejhorší a na hraní lze využít kromě předloktí jen zápěstí, jelikož prsty nemaj téměř žádnej prostor. Když nemůžete používat prsty, můžete zapomenout na ňáký tahaný dvojky, trojky a následně pak paradiddly. Jediná technika při tomhle postavení zápěstí jsou víceúdery hraný odskokem a to je podle mě dobrý akorát tak na dvojkovej vír. Já jsem tohle držení používal asi až do 17, kdy sem ho s velkou slávou předělával, protože jsem cejtil, že už s tím nemůžu jít dál. Kromě špatný kontroly vzdálenosti a dynamiky druhýho a popř. třetího úderu se mi navíc nedařilo paličku udržet mezi palcem prvním kloubem ukazováčku a svévolně se mi klouzala po horním článku tak dlouho (bohužel krátce), až se mi udělal puchejř. V tomhle případě se už pak nedalo mluvit vůbec o žádný kontrole. Tohle držení je bohužel ještě stále rozšířený, a to i mezi lidma, který na bicí učí, takže na to pozor! Osobně jsem ho předělal možná víc jak 50-ti lidem a nikdo si nikdy nestěžoval. Naopak.
French grip. Způsob držení, kdy palce směřují spíše nahoru a svírají spolu úhel zhruba 45° - 60°. Při používání prstové techniky mohou být úplně nahoře, jelikož palička pak běhá přesně proti nim. Při tomhle držení sedí palička v prvním kloubu ukazováčku (nikdy ve druhém, protože tam se nedá uržet!). V tomto případě pak můžete používat k hraní předloktí, zápěstí a hlavně prsty, který odvedou spoustu práce. Podle mě optimální technika, se kterou se dá hrát jak lehce, tak i razantně. Sám tohle držení používám 15 let a jsem spokojenej.
Starý držení neboli traditional grip. Tohle je držení, který jsem dlouho nechápal. Prej vzniklo na základě hraní na buben (vojenskej?), kterej se nosil na popruhu a tak byla tohle jediná možnost, jak hrát levou rukou. Nejvíc rozšířený je mezi jazzmanama. Tím se dostáváme k jádru pudla - proč asi? Můžete použít předloktí, zápěstí a prsty, bohužel jen dva (kromě palce), ALE! Na rozdíl od držení, který jsem popisoval v bodu 1 a 2, držíte paličku před těžištěm, což přínaší tu výhodu, že ste schopní hrát technický věci ve slabší dynamice a myslím, že i paličku daleko rychleji přemluvit k pohybu. Na míchání je to navíc o hodně pohodlnější. Je tam jedna drobná nevýhoda a to, že vůči standardně postavený soupravě má levá palička špatnej úhel, takže máte dvě možnosti: Buďto si postavit soupravu tak, aby byly bubny nakloněný doprava, jak bejvávalo, nebo mít levý rameno asi o 10 cm níž než pravý jako např Dave Weckl. :) Tohle držení používám na míchaní a někdy i na normalní hraní při slabší dynamice. Bohužel ho neovládám, tak jak bych chtěl.
Závěrem je třeba říct, že každej má ruku trochu jinou, takže můžou bejt v držení drobný odchylky. Dále jsem viděl pár bubeníků, který drželi paličky jak prase kost a přesto hráli dobře. Např. jednoho černocha, bohužel nevim jméno, kterej hrál swing tak rychle, že jsem to neslyšel a palička mu lítala mezi ukazováčkem a palcem uplně volně. Asi výjimka potvrzující pravidlo. :) A poslední věc – základ je stejně dobrej učitel, kterej vám držení a techniku vysvětlí a pohlídá. :)
Pavel Fajt
Vlastně se držím toho, co jsem viděl na videu Dave Weckla. „Jako Kladívko.“
Tomáš Kašpar
Používám shodné držení paliček pravé i levé ruce, neboť jsem takto začínal. Prsty mají při úderu nezastupitelnou roli, to však neznamená, že by člověk neměl občas cvičit jen zápěstí, protože zejména při hře na floor-tomy se to hodí. Správně jsem se snažil paličky držet hned od začátku a přiznávám, že to nebylo jednoduché, ale asi po 1 měsíci jsem si na to zvykl.
Co se týče zvuku, tak si nemyslím, že jsou v tomto a traditional gripu nějaké rozdíly, viz třeba jazzová hra pana Vladimíra Žižky nebo třeba i Simona Phillipse, Grega Bissonetta..., na druhou stranu rocková hra Virgila Donatiho, který oproti výše zmíněným používá traditional grip. Jinak traditional grip považuji za velmi atraktivní držení paliček, které jsem bohužel nedokázal nacvičit tak, abych ho byl schopen používat v praxi, jinými slovy: myslím, že člověk by měl i sám umět intuitivně přijít na kloub tohoto držení, a to je to, co se u mě nekonalo. Co se týče výhod, tak jsem přesvědčen, že ani jeden typ držení paliček nemá oproti druhému nějaké výhody, vše je o praxi a šikovnosti každého hráče.
Uvažujícím bubeníkem jsem od začátku, neboť i mí učitelé byli uvažující a hned z kraje mi vysvětlili, že chci-li být dobrým bubeníkem, tak musím používat především HLAVU!!, a to nejen co se týká držení paliček, ale v podstatě všeho. Obecně přece platí, že člověk, který přemýšlí, dokáže efektivně rozhodovat o způsobech řešení různých problémů. U bicích toto platí dvojnásob, neboť tu jde mnohdy o náročnou koordinaci těla – čili velmi namáhavá fyzická i duševní činnost. Např. dlouhodobé cvičení, např. 6 hodin denně, se neobejde bez rozumného rozvržení různých typů cvičení a jejich pořadí, jinak by taky mohl člověk odpadnout už po 2 hodinách. Tady bych zmínil, že velmi dobře se těmito otázkami zabývá např. Hudební psychologie od Poledňáka.
Petr Kudibal
Složitá otázka – jednoduchá odpověď. Já držím paličky (pokud to jde) převážně rukama. Každému ale může vyhovovat něco jiného (pokud je to ku prospěchu věci, tj. HRY NA BICÍ NÁSTROJE). Ze své praxe vím, že je nutné tuto záležitost konzultovat s každým začínajícím hráčem (často bohužel i s tzv. pokročilým) podle jeho schopností a fyzických předpokladů. Špatné držení může vést k pochybné kvalitě hry a ZVUKU nebo také i k onemocnění svalů a šlach.
P. S.: Pozor na rádoby odborné filozoficko-amatérské názory a názvosloví, neboť se může stát, že 100x opakovaná lež se stane pravdou. Při krátkém nahlédnutí na některé ,,příspěvky“ Sféry bubeníků jsem dospěl k názoru, že ani 10 let odborného studia, dlouholetá praxe hráčská i pedagogická, účast na mnoha seminářích a různá setkání se světovými profesionály nejvyššího formátu, mě nepřipravily zdaleka na vše...
Roman Lomtadze
Na tuto otázku je velmi těžké a téměř nemožné odpovídat písemně, aniž bych názorně předváděl, jak to vlastně myslím. Pokusím se ale to nějak popsat.
Zásadní věc při držení pro začátečníky je, aby palce byly natočené nahoru. Všechny prsty by měly být poskládané na paličce. Když bubeník ovládne prstovou techniku a dostane do rukou takzvaný cit, tak může používat i jiná držení. Já například někdy chytím paličku, jak když doslova sekáte dříví a zatloukám ji do bubnu, pomáhá mi to k zahrání určitých věcí a také dostávám tím z bubnů jiný zvuk. Takže vlastně používám "garážový grip", ale vědomě. Rozhodně ale tyto experimenty nedoporučuju začátečnikům.
Traditional grip (jestli je tím myšleno držení ze strany v levé ruce...?) používám jen při hře metličkama, ale metličky vlastně nepoužívám, takže k tomu nemůžu ani nic moc říct :-) Uvažujícím bubeníkem jsem se stal v 16 letech, skoro od prvního dne, co jsem začal hrát na bubny. Každému, kdo se chce co nejdřív naučit držet správně paličky, můžu doporučit navštívit pana profesora Veselého anebo někoho z jeho žáků. Tam je záruka, že nemůžete nic zkazit.
Martin Škaroupka
Jelikož jsem začínal jako samouk, jako první jsem začal používat ono klasické držení paliček, kdy člověk hraje pouze zápěstím a nevyužívá techniku prstů. Později, když jsem začal docházet na hodiny bicích, jsem se začal učit tzv. prstovou techniku. Na škole mně samozřejmě pan profesor několikrát vysvětloval, jak se „správně“ drží paličky, ale osobně si myslím, že je to velmi individuální a každý by měl používat ten grip, který mu vyhovuje nejvíce.
Znám spoustu bubeníků, kteří dávají přednost jak tvrdší technice hraní, čili hraní ze zápěstí, tak bubeníků, kteří svou hrou bicí naopak „lechtají“ a používají prstovou techniku. Osobně používám jak techniku prstovou, tak techniku klasického držení a hraní ze zápěstí – čili takový ten původní, pudově zvolený úchop (garážový grip).
Tomáš Ondrůšek
Hned na začátku bych rád sdělil, že možná nejsem ten správný partner, protože nejsem soupravář, a váš sajt je zejména pro soupravu (na začátku jsem myslel, že mluvíte o traditional gripu pro vibrafon/marimbu!).
Nicméně držení paliček pro malý buben (nebo i sestavu, soupravu) je samozřejmě i mým tématem. Myslím, že jako každý jsem začal nejdříve sám (chodil jsem do jazzklubu za Davem Wecklem, kterému jsem fandil a který mi to ukazoval) a vzal jsem paličky přesně tak, jak popisujete: takový pudový úchop, přirozený, jako když paličky vezme dítě. A myslím, že zejména v té přirozenosti jsou největší výhody dobrého matched gripu. Na vysoké škole jsem se samozřejmě ještě víc musel zabývat otázkou držení paliček: v Německu to je základní otázka technická, a odvíjí se z toho různé školy (které se navzájem nemají rády…). Ale já jsem samozřejmě, právě jako uvažující bubeník (k tomu jsem byl veden už od první soukromé hodiny), šel už záměrně na akademii, kde mi vyhovoval přístup i technika hry, která se učila.
Musel jsem svoje držení trochu předělat, což mě vedlo k dalším myšlenkám, úvahám a spoustě cvičení: základní totiž byla malá ale vzácná změna. Profesor korigoval polohu paličky na druhý kloub ukazováčku (od mého prvního). Což vedlo daleko více k přirozenému držení paličky než dosti pevné původní držení. Od té doby to samozřejmě studuji pořád dál a dál: studoval jsem to u afrických bubeníků, jako i ve všech možných zemích. Je to jistým koníčkem. Dle mého názoru je každá palička nástrojem navíc: stoji mezi vámi a bubnem. Nemáte ten kontakt jako při hře na conga. Proto doporučuji všem bubeníkům, aby se věnovali paralelně hře na hand drums. Tam se dá naučit vše, co se týče správného pohybu ruky: od prstů, zápěstí, podloktí až k celému tělu! A potom se snažím pocítit paličku jako součást ruky, jako prodloužený ukazováček. Od toho se odvíjí poloha, osa, pohyb…
Proto užívám jeden grip: při každém hraní se vlastně i cvičí. Výhody vidím hlavně v tom, že můžete používat pohodlně backsticking, že bubnování má energii, že se může uvolněně vířit, a přitom stát rovně. Ale při hře na multipercussion stejně jiný grip nepřipadá v úvahu (kromě celé řady speciálních technik a držení, které s nadšením vymýšlím): je to dané nástrojem, stejně jako nikdo nehraje na marimbu jiným způsobem než matched, pokud užívá jen 2 paličky.
Dnešní bubeník už málokdy maršíruje, že by musel umět traditional grip. Ale sám jsem se ho taky trochu naučil, spíše ze zvědavosti a taky abych mohl skladby pro basilejský buben (švýcarské rudimental drumming) zahrát na originál. Samozřejmě, že jako všechno, má i toto držení své nevýhody, ale i výhody: zejména rozdílné ruce (jiný úhel paličky, jiný pocit atd.) dají možnost využívat právě tyto „nedostatky“ ve frázování. Je to podobné jako při hře na darabuku nebo frame drum: každá ruka má svůj pocit a svůj úkol, kdežto matched grip je zase spíše jako hra na conga…
Ale při práci se studenty pozoruji hlavně jiný problém držení než diskusi o matched a traditional: v českém prostředí chybí jistá škola (tradice bubnování), a tak bubeníci přicházejí na akademii s velkým nedostatkem techniky hry na snare drum. A hlavním problémem není, že by neuměli používat prsty… ale naopak, že kromě prstů neumí používat nic. A nejmíň zápěstí! Prsty nedají energii, neudělají vír, nejsou schopny uvolněné hry. Prsty samostatně nemůžou existovat – až po zápěstí a jako pomocník zápěstí mají smysl. Ne jako jistý místní druh samostatné techniky. Musíme se učit od mistrů (rudimental drumming, schottish a irish rudimental, basilejské bubnování a konec konců i tradice orchestrálního bubnování), a převzít to nejlepší: ale v celém rozsahu a kontextu. A nejen prstovou techniku a na ní stavět základ, prohlásit ji za samostatnou „americkou“ techniku.
Štěpán Smetáček
Nemyslim, že je moc pedagogické mluvit o držení paliček jako o klíčovém problému. Každému z nás to kdysi někdo ukázal a on pak viděl desítky těch, kteří to drželi naprosto odlišně. Mně to ukázal profesor Veselý a řikal přitom něco o paličce jako prodloužení ruky, držet jako kladívko, nenatahovat prsty jako když dáma pije kafíčko, prstová technika atd...
To všechno, ale mnoho dalších příkladů z videí, fotek a hledání pohodlí a funkčnosti to moje držení postupně všelijak ovlivňuje. Palce se mi postupně otočily vzhůru a nevidim v tom problém. Myslim si, že paličku je třeba držet pevně, ale uvolněně a taky že se drží jinak při pianissimu víření na virbl a jinak při HC beatu přes hranu crashe i virblu. Ale viděl jsem i bubeníky s ukazovákama nahoře, jako když odklepávaj popel z cigerety, tak nevim...
Dano Šoltis
Používám oba způsoby držení paliček, ale častěji užívám tzv. „matched grip“. „Traditional grip“' využívám ke hře s metličkama, záleží na barvě skladby. Já osobně nepreferuji žádný způsob držení paliček, podstatné je to, co je bubeník schopen vytvořit za zvuk a barvy na svém instrumentu.
Každopádně je potřeba při užívání obou způsobů nezapomínat na uvolněnost držení, to se hodně odrazí na zvuku. Při uvolněném držení a použití švihu je pravděpodobnost dobrého a konkrétního zvuku veliká!!
Rozhodně doporučuji sehnat si školu Jima Chapina, pokud možno video, ukazuje tam pravé „'správné“' držení paliček a způsob, jak to cvičit.
Martin Vajgl
Pro hru na soupravu používám american grip, je pro můj způsob hry nejvhodnější. Občas ale nasadím i jiné druhy držení. Například pro tympánovou hru upřednostňuji germany grip, protože jsou při něm volnější prsty pro tlumení krátkých úderů.
Pokud si vzpomínám, řešil jsem bubenické know-how odjakživa, což mě také v určité době donutilo ohlížet se po určitých informacích z oboru mimo domácí zdroje. Ale je nutné si uvědomit, že všechny technické okolnosti hry by se měly brát s rezervou jen jako určité zjednodušení dané cesty, k jejímuž cíli je možné dojít mnoha odlišnými způsoby.
Pokud se týká tradičního držení, znal jsem ho pochopitelně už v dětství od dechovkových bubeníků a později si jej zařadil jako synonymum pro jazzové hraní a poznal blíž jeho technickou podstatu. Jde tu opravdu především o tradici a i při jeho zřídkavém použití si spíš navozuji určitý jazz-feel, než že bych v tomto držení spatřoval nějaké technické výhody. Nicméně metličkami hraji vždy v traditional gripu, v tomto držení se mi hraje brushing pohodlněji.
Jiří Zelenka
Pokusím se něco málo o této problematice napsat, co si o tom myslím já. Když jsem poprvé vzal paličky do ruky, nikdo mi neříkal, jak se mají držet. Prostě je popadnete a začnete mlátit, což je asi podle autora otázky termín garážový grip. Podle pana profesora Veselého je to jako kdybyste vzali kladivo do ruky a chtěli zatlouci hřebík. Zpočátku vám stačí toto jednoduché držení, které je základní, vše odkoukáváte z videa nebo na koncertě od více zdatných bubeníků (hlavně nekoukejte na Chamberse a Weckla, to se na to okamžitě vykašlete nebo vás to naopak nakopne, ale stejně nic neodkoukáte).
První problém nastává, když něco nemůžete zahrát, třeba jednoduché šestnáctinové noty hrané střídavě pravá levá v rychlém tempu. Buď to brzdí hlava nebo máte problém s držením paliček, posléze s technikou. Do určitého tempa použijete zápěstí, ale ve fastu je nutné zvládnout prstovou techniku, která vám umožní hrát střídavé údery dost rychle. Není žádný zaručený recept, jak úplně správně držet paličky. Když zahrajete vše, co od vás kapela chce nebo co si sami vymyslíte, a dokážete to přenést na CD, tak si držte paličky jak chcete!!
Já osobně používám klasické držení paliček, což je stejná poloha paličky jak v levé tak v pravé ruce. Říkám to proto, že ještě existuje tzv. americké držení paliček, které pochází z let minulých a používá se dodnes. Toto držení bylo přirozené pro hráče na malý buben, který ho měl pověšený na bandalíru a mohl pochodovat před vojenským šikem nebo na vesnici vybubnovávat místní vyhlášku, kterou sepsal samotný pan král. Postupně se bubny zdokonalovaly a bubeník si k nim sedal, ale držení se zachovalo. Pak přišly další hudební styly, kdy bylo potřeba hrát razantněji na malý buben, což způsobilo to, že bubeník přešel z amerického držení na klasické.
Jde hlavně o to, že nemá cenu učit se americké držení, když jste odmalička drželi paličky klasicky. Já jsem se toto držení musel naučit, protože jsem sloužil jako vojín u Posádkové hudby Praha a hrál na malý buben na letišti při vítání našich soudruhů. Moc mi to tenkrát nešlo, ale nebylo vyhnutí, zkroucenou ruku jsem totiž nechtěl mít. Po vojně jsem toto držení opustil (s bandalírem na prvomájový průvod snad už nikdy nepůjdu! :-)). Klasické držení je pro mě přirozenější, hrál jsem takto odjakživa.
Psát o tom, jak držet paličky, mi moc nejde, lepší je vše ukázat a popovídat si o tom osobně. Proto vám všem na závěr přeji: Cvičte pilně, hodně dobré muziky a držte si klidně paličky jako prasata, když budete hrát vše dobře, ale to asi bez zápěstí a prstové techniky dost dobře nepůjde.
Václav Zima
Základní rozlišení držení paliček je metoda shodná (paličky v obou rukou stejně) a tradiční (vycházející z použití malého bubnu při pochodu), někdo používá název jazzové držení. Já používám první jmenované, i když jednu dobu jsem se zabýval i tradičním držením, problém je v tom, že se při něj u každé ruky namáhají a používají jiné svaly a šlachy. Výhodou je, že se zcela změní uvažování o hraní.
Další rozlišení je u metody shodné (platí také pro pravou ruku metody tradiční) na francouzské, německé a americké držení. Přičemž u francouzského nehet palce směřuje nahoru, hraje se více prstovou technikou a u německého směřuje hřbet dlaně nahoru (používá se při hře na tympány), hraje se více zápěstím než prsty. Americké je kombinace obou předešlých způsobů. To považuji za ideální. Podle situace hrát zápěstím nebo prstovou technikou, přičemž oba tyto způsoby spolu souvisejí.
U začátečníků učím oba způsoby naprosto oděleně, po čase s praxí žák sám zjistí, jak dlaň natočit, aby to nebo ono hrál pohodlně. Co se vlastního držení paliček týká, paličku držím těsně za jednou třetinou délky paličky (dobrý odskok, kontrola úderu). Palička prochází na ukazováčku mezi prvním a druhým článkem, palec tiskne paličku shora, tak aby palička byla pod palcem a neprocházela mimo nebo se neprotáčela v ose ruky, další prsty paličku přirozeně sevřou. Palička by měla přirozeně kopírovat osu předloktí. Důležité je, aby mezi palcem a druhým a třetím kloubem ukazováku byla mezera, tzn. netlačit palec k dlani, jelikož potom je dobře uvolněné zápěstí.
Samozřejmě, že každý člověk má anatomicky jinak stavěnou ruku a proto jsou při držení paliček různé nuance. Nejlepší by bylo se asi sejít a vysvětlit to osobně, protože s držením souvisí základní údery jako jsou tap, down, up stroke nebo Moeller údery atd. A to opravdu už nevím jak popsat, jelikož i tento můj elaborát může každý pochopit jinak. Nejlepší by bylo asi video, ale těch je na trhu s touto problematikou víc než dost a to nemluvím o odborné literatuře.
Pokud jde o „garážové držení“: každopádně v hudbě je možné vše, ale většinou se mi potvrdilo u mých žáků, že kdo se naučil něco špatně, velmi těžko se to odnaučoval a co se týká držení paliček, vždy došel do stadia, že toto nebo tamto už nemohl zahrát nebo s velkým úsilím. Na rozdíl od jiného, který špatné návyky neměl. Každopádně jak jsem již napsal na začátku, vše je možné a cest, jak dojít do cíle, je řada. Vše je dovoleno, nic není nikdy dogma, ale stejně časem všichni zjistí, že vycházejí z toho samého, ať už vědomě nebo ne.
(zveřejněno 1. 1. 2006)
Pro Magazín Sféry bubeníků připravil Kostka