Stavění sestavy bicích
Toto téma není určeno pouze začínajícím hráčům, kteří teprv poprvé stanuli před rozebranou sestavou a neví si rady, jak by se mohlo zdát. I vy pokročilejší, zamyslete se, jestli se vám hraje skutečně dokonale pohodlně.
Pokud jste nikdy nestavěli sestavu tímto stylem, zkuste si na to vyhradit den a vyzkoušet to.
Možná budete překvapeni, jak se vám najednou začne hrát dobře. Krom samotného stavění jde také o to si vyzkoušet možnosti vašeho hardware a zamyslet se nad kusy, které omezují svobodu vašeho nastavení. Toto pojednání by vám mělo předhodit několik myšlenek a typů na toto téma. Nepodceňujte hardware a jeho kvalitu! Několik myšlenek k jednotlivým kusům hardwaru – co určuje jejich nastavitelnost:
Nastavitelnost dvojpedálu je kapitola sama o sobě.
Co se nastavení polohy týče, bude nás hlavně zajímat, jestli jste schopni na vašem dvojpedálu nastavit vzdálenost pedálů tak, jak ji potřebujete. Již při nákupu se ujistěte, jestli nebudete mít problém s tím, pedály nejdou roztáhnout dostatečně daleko od sebe nebo naopak dostatečně blízko k sobě.
Hi-hat stojany,
u kterých jde nastavovat náklon, představují obrovskou výhodu! Toto nepodceňovat! Níže v textu se dozvíte více.
Naprosto nezbytné pro tuto metodu
(a osobně si myslím, že nezbytné obecně pro skutečně dobré nastavení) je mít možnost nastavovat umístění tomů zcela nezávisle na umístění kopáku! Pokud máte tomy uchycené za držák v kopáku, budete chtě nechtě muset dělat kompromisy, co se nastavování týče a tudíž je pro vás tento návod tak trochu zbytečný, protože ideální nastavení se vám prostě nemůže podařit. Silně doporučuji uchytit tomy pomocí adaptérů na stojany nebo rampu.
Pečlivě zvažte nákup každého rovného stojanu.
Skutečně vám těch pár ušetřených korunek stojí za to drastické omezení nastavitelnosti? Nebude lepší připlatit si trochu a koupit šibenici? Rovné stojany nakupujte skutečně jen tehdy, když víte najisto, že pod daným činelem budete mít dostatek prostoru na stojan.
Nyní k samotné výstavbě (přestavbě):
Účel tohoto způsobu stavění je postupovat od věcí s největší prioritou a ty nastavit prostě DOKONALE bez jakýchkoliv kompromisů – zapomenout na všechny ostatní komponenty sestavy a nastavit si ideálně to, co je nejdůležitější a u toho zbytku pak postupovat od nejproblematičtějších kusů po ty, u kterých je relativní volnost s umístěním.
První krok:
sestavu zcela rozebrat a začít od nuly.
Začneme kopákem, sedačkou a pedálem – vezmem jen tyto tři věci (pokud jde o dva kopáky se dvěma singl pedálama, tak pochopitelně oba kopáky a oba pedály – v tomto postupu se budu nadále zabývat variantou jednoho kopáku a dvojpedálu, tudíž všichni „dvoukopákisti“ si všechny akce adekvátně převedou na svou variantu) a jde o to najít dokonalé nastavení jen tohoto základu. Podstatná je výška sedačky, vzdálenost sedačky od dvojpedálu, rozpětí levého a pravého pedálu a jejich úhel (nastavením samotného chodu dvojpedálu se zabývat nebudu, to je zcela jiná kapitola). Snažte se najít takovou kombinaci těchto atributů, abyste se cítili při hraní stejně pohodlně a přirozeně, jako když se povalujete doma v gauči a koukáte na televizi. Vaše tělo se musí prostě cítit jako doma.
Druhý krok:
virbl. Nyní nám půjde o tři atributy nastavení virblu:
výška stojanu, vzdálenost stojanu od vás a sklon virblu. Opět jde o totéž – aby kombinace těchto tří atributů byla pro vaše tělo prostě ideální. Abyste naprosto pohodlně mohli hrát všechny techniky, které potřebujete (standardní úder, ghost notes, rimshot, rimclick, free stroke, moeller, atd.), všechna držení, která používáte (traditional, matched) a stejně tak pohodlně mezi nimi plynule měnit.
Třetí krok:
hi-hat a ride. U obou jednoduše umístění, sklon, atp. – tak, aby to bylo dokonale pohodlné.
Hi-hat je v tomhle případě asi nejzapeklitější a dost záleží na tom, jak kvalitní stojan vlastníte. Je totiž dost pravděpodobné, že ve chvíli kdy pedál stojanu umístíte bezprostředně vedle levého pedálu dvojpedálu (mluvím nyní o standardním nastavení praváků, pokud jste levákem, považujte toto za adekvátně zrcadlové), ocitne se samotná hi-hat na místě pro vás rukama zcela nedosažitelném. Pokud je u vašeho stojanu nastavitelná pouze výška a není možno stojan naklápět, není pro vás jiného východiska než kompromis. Pokud jsou pro vás nezbytné metody typu hraní na levý pedál dvojpedálu a na pedál hi-hat současně nezbytné, budete muset poupravit umístění dvojpedálu (a to už nechceme dělat – o to jde v tomto systému stavění).
Pokud podobné techniky nepoužíváte, silně doporučuji dvojpedál nechat v ideální poloze přesunout hi-hat na místo, kde se na ni dá hrát pohodlně rukama a zároveň pohodlně dosáhnete nohou na její pedál. Vznikne vám tak jistá vzdálenost mezi pedálem hi-hat a levým pedálem dvojpedálu, ale věřte, že rozumná vzdálenost (myslím několik centimetrů kterýmkoliv směrem) je hravě dosažitelná i ve velmi krátkém okamžiku – jde jen o zvyk. Pohodlnější je ovšem samozřejmě mít hi-hat jak po ruce tak „po noze“ a tak pokud lze váš stojan krom nastavování výšky také naklápět do stran (či máte dokonce kabelový převod nebo nějakou ultra-adjust variantu), máte vyhráno. Využijte naklápění do stran – nebojte se toho. Nejspíš zjistíte, že se vám tak i líp hraje, protože palička ve vaší ruce dopadá v mnohem přirozenějším úhlu a taky dost možná zjistíte, že vaše hajtka tak zní mnohem lépe (vlastní zkušenost).
Čtvrtý krok:
tomy, kotle, přídavné virbly, atp. Nyní začne docházet ke kompromisům.
Pokud k seberealizaci nezbytně potřebujete 7 tomů, 3 kotle a buhvíco ještě, s největší pravděpodobností vám nastanou problémy. Začne vám překážet hi-hat a začne vám překážet ride. Proto jsme ovšem začínali od toho nejpodstatnějšího a s tím, co už vám stojí na dokonalém místě UŽ NEHÝBEJTE!!! Pokuste se vyžít prostoru nad hi-hat nebo prostoru nalevo od hi-hat. Za sebe musím říci, že toto byl moment, kdy já se nadobro zbavil jednoho z tomů s tím, že raději pohodlí než počet předmětů. Další problém, který vás donutí dělat kompromisy, jistojistě bude výška kopáku. Je dost pravděpodobné, že jeden z tomů nepůjde dát na ideální místo kvůli tomu, že je pod ním kopák, který prostě překáží. Uvědomte si nyní pár zákonitostí: pokud je váš kopák velikost 22“ a větší, nebudete moci sedět příliš nízko a zároveň mít tomy – nebo minimálně tento tom – ve vodorovné poloze. Začněte tímto problematickým tomem a najděte pro něj ideální umístění a náklon. S ostatními už by neměl být problém.
Pátý krok:
Zbývající činely.
Osobně si myslím, že snad každý bubeník s určitým počtem činelů, začne automaticky sám od sebe své činely stavět do jakýchsi pater – už čistě proto, že od jistého počtu výše, se již činely nedají naskládat do řady a je potřeby využít i vertikální rozměr.
Takový malý příklad, na kterém je ona patrovitost krásně zřetelná:
Řekl bych, že přibližně v tomto stylu činely vrství valná většina bubeníků: malé efektové činely do spodního patra, velké činely – jako crashe a chiny – do nejvyššího patra. Ovšem pochopitelně to není žádný zákon – jen příklad. Fantazii se meze nekladou. Stavějme tak, jako by měl postupovat každý svéprávný stavitel – odspoda nahoru. Nejprve je potřeba samozřejmě promyslet, kde chceme co mít, poté si celé spektrum rozdělme na dvě vertikální poloviny přibližně uprostřed a začněme se věnovat tomu nižšímu patru.
Rozestavme ho (jako obvykle) celé tak, aby se na každý činel krásně hrálo, aby na něj ruce automaticky dopadaly bez jakékoliv námahy a přehnaného natahování se – bez ohledu na nejvrchnější patro. Ale pochopitelně už nehýbejte s ničím, co již stojí. Poté, co je vše hotovo, postupte k poslední fázi a začněte rozmisťovat vrchní patro činelů. Snažte se najít kompromis mezi tím, aby se vám na činely dobře hrálo, aby vám na každý ruce dopadaly naprosto přirozeně a bez námahy a mezi tím, abyste si zároveň nezačali překrývat nic ze spodního patra nebo dokonce z tomů a kotlů. U žádného kusu sestavy se vám nesmí stávat, že po přirozeném úderu, vám palička při návratu nahoru narazí o činel z nejvyššího patra. V tom případě se snažte tento činel přemístit – trochu výš, trochu dál, nebo trochu do strany.
Dále při stavění plechů přes a nebo nad sebe je v praxi hodně dobré každý činel chytit rukou a zahýbat s ním do všech krajních poloh ve filcovém uložení. Proč? Tak se ověří, nedochází-lli při razantním úderu paličkou do plechu ke kontaktu 2 sousedních činelů spolu. To je velice nežádoucí! Na závěr podrobte celou sestavu důkladným testům, přehráváním různých postupů, motivů, nebo ideálně celých písní. Kdykoliv se vám stane, že paličkou o něco zavadíte, nebo že budete mít sebemenší problém na něco dosáhnout, zamyslete se nad daným místem a pokuste se ho předělat. Nicméně, pokud jste poctivě následovali každý krok, neměl by být v ničem problém a na všechno ostatní si prostě časem zvyknete.