ANKETNÍ SERIÁL Sféry bubeníků – otázka osmá:
Miloš Veselý?

KostkaSe jménem Miloše Veselého se musel setkat každý, koho v České republice napadlo učit se na bubny z not. Jeho komplexní výukový projekt tu dlouho vyplňoval povážlivou mezeru, čímž se dostal do pozice jakéhosi kánonu. Vliv tohoto kánonu přetrvává i dnes, kdy je již při troše snahy možné sehnat si prakticky cokoli. V českých obchodech stále dominují jeho učebnice a mnohý nováček i v dnešní informační době snadno nabývá dojmu, že tam, kde končí Veselý, jsou lvi.

Názory na tuto situaci (a konečně i názory na tento její popis) se mohou různit. Nikdo však patrně nepopře, že Miloš Veselý je v českém bubenickém prostředí kultovní postava se vším všudy, včetně provokující výzvy, latentně přítomné za všemi kulty: jen si mě zkuste zbořit! Toto není popud k jejímu uposlechnutí. Spíš ke střízlivému pohledu na různé stránky jednoho pedagogického fenoménu ve chvíli, kdy je snad již možný jakýsi dílčí odstup. Zajímají nás názory ze všech pozic, neboť víme, že mezi vámi respondenty jsou jak Veselého přímí žáci, tak jeho pedagogičtí kolegové (případně obojí v jednom), a snad i nějaký ten nezaujatý pozorovatel. 


      Ať tedy jste kdo jste, co Vám dal Miloš Veselý? Jak hodnotíte jeho historický přínos v porovnání s tím současným? Jsou jeho učebnice opravdu nejlepší ze všeho, co v Čechách o metodice bubnování vyšlo? Jak byste srovnal jeho publikované pedagogické dílo s ohromným množstvím zahraničních materiálů, které jsou dnes vesměs dostupné? Nakolik jsou jeho učebnice původní? Jaké jsou eventuelní důvody, proč Veselého knížky mohou obstát v nynější regulérní konkurenci se vším, co světový trh nabízí?

      V jaké míře jste jeho materiály hrál? Pokud je máte prostudovány soustavněji, dokázal byste zhodnotit jejich silné a slabé stránky bez ohledu na míru originality či „posbíranosti“? Pokud jste pedagogickou činnost pana Veselého osobně zažil, jak se na ni díváte z této perspektivy? Jaké vzpomínky si z těch dob nesete? Máte nějakou pikantní historku z hodin?e podle vás bubeník spíš postranní, doprovodný hráč, nebo může být sólistou podobně jako kterýkoli jiný hráč v kapele či orchestru?

Pepa Cigánek

Pepa CigánekPan Veselý mi nedal nic, samozřejmě, že se mi dostaly do rukou jeho noty, ale já bral informace odjinud. Tím pádem k otázce nemám víc co říct.



Dan Dlouhý

Dan DlouhýByť to zřejmě vypadá zcela neuvěřitelně, školy Miloše Veselého jsem nikdy nestudoval (ale mám všechny, před pár lety jsem - nevím už od koho - dostal kompletní vydání). Na bicí soupravu jsem se učil hrát od začátku osmdesátých let, a to tyto školy ještě neexistovaly (alespoň ne v podobě oficiálního vydání). Přesto jsem neměl pocit nějakého deficitu - měl jsem nejrůznější školy německé, polské, maďarské, francouzské i americké, které pokrývaly veškeré spektrum technických problémů (včetně hry dvojšlapkou atd.). Nemohu se tedy nijak k výuce pana Veselého vyjadřovat, byť mi jeho školy z letmého pohledu připadají kvalitní a komplexní. Počet jeho úspěšných absolventů také hovoří za vše.

Lukáš Doksanský

Lukáš DoksanskýAbych se přiznal, tak jsem hodně dlouho přemejšlel, jak na tuhle otázku odpovědět, či jestli vůbec odpovídat. Připadá mi totiž (nevím jestli to bylo záměrem), že otázky vedou ke zpochybnění výuky či materiálů prof. Veselého. To je totiž taková hodně často vídaná česká vlastnost. Když je někdo dobrej, je to potřeba zpochybnit, jestli to náhodou není jinak...

Zkusím tedy alespoň stručně: Prof. Veselý JE vynikající pedagog TEČKA. Tohle je prostě fakt. Názory typu „on ale nikde nehraje“ neberu. Bejt dobrej muzikant a umět učit jsou 2, spolu téměř nesouvisející věci. Jestli jsou jeho učebnice nejlepší, je stejně absurdní otázka, jako by byla: „Která učebnice je nejlepší?“…i když jedna odpověď na to vlastně je: Nejlepší učebnice je ta, ze který učí její autor ;-)  Nakolik jsou učebnice původní nevím, o podobnosti s jinými materiály jsem něco zaslechl, ale to nic neznamená. Sám říkám, že ve všech školách je v podstatě to samý. Navíc se to bude týkat základu, ne způsobů. Jde o to, kdo z nich jak učí a kdo s nima při cvičení jak pracuje. Prof. Veselý mně osobně dal všechno, co jsem potřeboval, a netýká se to jen hraní. Když je někdo dobrej pedagog, je to super, ale když má ještě navíc srdce na správným místě, je to víc ;-) Historek by byla spousta, ale na to tady není dost místa :)

Tomáš Kašpar

Tomáš KašparNa tuto otázku se mi těžko odpovídá, nějaké jeho školy jsem dělal, ale s panem Veselým jsem se nikdy osobně nesetkal, a tudíž se k jeho výuce těžko mohu fundovaně vyjádřit. Snad jen, že Akcenty jsou fakt dobrá škola, o původnosti se dá diskutovat... Tato problematika byla a bude x-krát rozebírána i v jiných dřívějších i budoucích školách...


Roman Lomtadze

Roman LomtadzeMyslím, že to, co lidi udělají jako samouci za 10 let, u Veselýho se dá zvládnout za 2 - 3 roky. Je to nejlepší učitel bubnů, co znám. Cvičil jsem spoustu různých not a měl v tom chaos. Když jsem objevil noty profesora Veselého, tak jsem dostal do cvičení řád, který je velmi důležitý.


Emil Frátrik

Emil FrátrikTak táto otázka ma úprimne povedané zaskočila... Možno budem vyzerať ako úplný tupec a nevzdelanec, ale - po pravde - v živote som od p. Veselého nevidel jedinú učebnicu a ničím z dielne tohoto autora som sa nikdy nezaoberal!! :))))))) ... a teraz neviem, či je to dobre, alebo zle.. :D Táto moja neznalosť je asi spôsobená tým, že na Štátnom Konzervatóriu v Bratislave sa učilo podľa iného metodického plánu, na súpravu ako takú sme hrať nesmeli, a preto sa ani nevyučovala. Takže okrem Tuzara, Šprunka, Kovácsa a nejakých autorov z NDR sme toho moc nepobrali. (Btw, už si ich ani všetkých po mene nepamätám, bolo to dááávno).

Okrem toho som na súpravu samouk, takže keď prišlo na vzdelávanie z učebníc, zvolil som radšej zahraničné zdroje...  Je mi teda moc ľúto, že to nemôžem ani "umejt", ani pochváliť a tým pádom sa zaradiť k "milovanej" alebo "nenávidenej" skupine!! ...Hmm... že by som sa na to "na staré kolená" mrkol?? Nemáš kópiu?? :D  Nie, nie, to mal byť fór!  Ale aj tak vďaka za otázku, dúfam, že ďaľšia bude ľahšia! :)

Štěpán Smetáček

Štěpán SmetáčekSkoro všechno důležité jsi v otázce řekl.  Myslím, že je to otázka hlavně pro učitele. Když je totiž někdo ze „vstřebávajících“ tak daleko, aby dokázal hodnotu toho materiálu posoudit (prošel všechny sešity se všemi způsoby do virtuozních temp), tak už ho zase tak moc nepotřebuje. A ten, kdo se chce teprve učit, to posoudit nemůže.  To, že tu nic nebylo, že byla doba taková, jaká byla atd., jste řekl. Originalita těch not myslím není nic důležitého, to není poezie nebo román. Nicméně to, že k tomu došel sám, protože ty informace neměl (nebo jen útržkovité) stejně jako jeho okolí, jen svědčí (díky srovnání se zahraničními materiály) o nesporném  pedagogickym nadání, které mu ten věhlas po právu přineslo.

Důležitou součástí těch škol je interpretace. V pozdějších vydáních je jí věnováno více, i přiložená cédéčka se o to snaží, ale na výklad to nemá. Takže tady může vzniknout linie předávání, jak tomu bylo v mnoha případech předávání „moudra“ v mnoha dobách a kulturách, samurajema počínaje a pohádkami konče.  O to se snažim já, ale nepopírám, že jsem si leccos přidal, protože jsem za jízdy zjišťoval, co mně, nebo žákům, chybí. Tak to snad s pohádkama chodilo vždy. Kdyby to ale Veselý zjistil, asi by mi nakopal prdel. Ale to k němu a jeho metodě neodmyslitelně patří.  P. S. Rozhodně netvrdím, že je to jediná možná cesta. Nejvíce bubeníků, které mám rád, žádného Veselého nezná J. A ani naopak. . P. S. Pokud někdo ví, v kterých obchodech se dají sehnat zahraniční školy na bicí, budu rád za info. Kopíruju nerad, ale stále ještě musim.

Dano Šoltis

Dano ŠoltisPana Miloše Veselého jsem potkal osobně jenom dvakrát v životě. Neznám jeho způsob učení, ani přístup k žákům na vlastní kůži,ale slyšel jsem jenom samé chvály a spokojenost.  S jeho učebnicema na bicí nástroje jsem se setkal už na konzervatoři v Košicích, ale nestudoval jsem je. Každopádně pedagigickej přínos pana Veselého je na CZ bubenické scéně velice patrný a já osobně obdivuji jeho zápal a energii pro vychovávaní dalších bubenických generací!!

Martin Vajgl

Martin VajglProšel jsem různými obdobími kontaktu s tímto fenoménem. Shrnul bych ta období po dekádách od prvního setkání: 

1987

Do Lidové školy umění, kam jsem chodil na bicí, přišla učebnice Miloše Veselého s modrým obalem a názvem Etudy pro bicí soupravu 2. sešit - náklad snad jen 500ks-))  Okamžitě jsem ji od ředitele vydyndal s tím, že ji budu mít propůjčenou do konce školního roku (avšak mám ji jako vzácnou relikvii doma stále i po dvaceti letech - doufám, že to „rozkradení majetku v socialistickém vlastnictví“ je již promlčeno-)))). Tehdy byl nedostatek materiálů pro soupravu - hrál jsem kromě pár cvičení zezadu ze Šprunka jen „Etudy pro bicí soupravu“ Rudolfa Jakouše, které mě moc nebavily, a notně nesystematicky jsem si vymýšlel různé zárodky pozdějších patternových a koordinačních cvičení. No a ještě „oxeroxované“-) transkripce Richových sól, které byly zápisem tak odtažité od spontánní šťávy z desek, že jsem je velmi brzo odložil „na později“-)...

Tady byla najednou těžká, lákavá učebnice, kde byly systematické koordinační vzorce pro „traktory“ po soupravě (hrálo-li se vše dostatečně „fofr“-)), osminy v šlapané hi-hatce proti triolám v rukách - no zjevení... První díl jsem pochopitelně nesehnal, dostal se ke mně až na konzervatoři od prof. Kympla. Na přelomu režimů jsem se pak se jménem Miloš Veselý setkal v souvislosti s bubeníkem Michalem Hejnou z kapely Horká Linka, který mě fascinoval svou technickou jistotou a inklinací k modernímu pojetí á-la Steve Gadd apod. a který byl také prvním žákem Miloše Veselého na Státní konzervatoři.

No a potom samozřejmě se jménem Štěpán Smetáček, který nejen mě ohromil svou úžasnou technikou a razancí v metalové kapele Řetěz a později v Arakainu. Samozřejmě jsem registroval, že je žákem profesora Veselého a k oběma jsem si vytvořil velký respekt. Tehdy měl pro mě tedy pojem „profesor Veselý“ zásadní význam jako osoba, která v domácích „polích neoraných“ používá konečně ojedinělou utříděnou a funkční systematiku výuky bicí soupravy.

1997

Absolvoval jsem ten rok na KJJ, kde jsem kromě dalších materiálů hrál pochopitelně i základní knížky Veselého v původní psané formě - myslím, že je Kympl získal od Veselého osobně, ale to nevím přesně.  Cca v roce ´95 vyšly knižně první díly učebnic - jen jsme se trochu divili, proč vyšly ty materiály bez dalších existujících variačních verzí, kterými se mají nacvičovat a tedy v polovičním efektu výsledku... V té době už ovšem kulminovalo období fenoménu „zásadních odpůrců“ a „zásadních zastánců“ Veselého metodiky a zdá se mi, že to velmi přesáhlo svůj původní význam. Stal se z toho tehdy úplně spor o „pravost své náboženské víry“-)). „Přiléváním do ohně“ bylo „tabu mlčení“, které tito příznivci vytvořili - tedy údajný přísný zákaz sdělování podrobností žáky o metodice výuky (pro mladší čtenáře odchované na interaktivních DVD školách a stahování z internetu trochu pravěk, že?-)))))))))))).

Ale spíš podezírám členy klubu „Zásadních Zastánců“, že si ta pravidla mlčenlivosti trochu nafukovali sami, aby lákavost „tabu“ a význam právě toho „jejich Zasvěcení“-)  patřičně vzrostly-)) Některé situace byly až komické a chudák Veselý tím byl strháván do pozice „guru“, ve které sám určitě nemá potřebu být.  Vzpomínám si, jak jeden tehdejší vyznavač „Pana Profesora“ (to byla poznávací formulka, kterou všichni vyslovovali s totožným nábožným nádechem-)) odešel smrtelně uražen z hospody poté, co jsme se s kamarády začali bavit o tom, že šéfredaktor časopisu Modern Drummer Ron Spagnardi vydal už před časem knížky, které se zabývají paradidly (Paradiddle Power), koordinací (Progressive Independence), akcenty (Accent Control) a že tedy ve světě přece jen existuje v této tématice určitá alternativa domácích materiálů pro výuku techniky hry. Bral nás úplně jako útočníky na něj, na prof. Veselého a na světový mír-)

Útočníky na nějaké své soukromé náboženství a naprostou světovou výlučnost této metodiky, které si nesmyslně sám vytvořil a chorobně na ní trval, aniž by o něco takového Miloš Veselý usiloval... Podobně vyhrocená reakce nastala u jednoho spolužáka z nižšího ročníku, který se velmi nevybíravými slovy a velmi zvýšeným hlasem -) ohradil přímo na hodině vůči údajné kritice Veselého metodiky Vladimírem Žižkou seniorem (který zřejmě zařadil nějakou nevhodnou výtku do svého košatého popisu situace v pop music ČSSR na počátku 50. let, nebo nějakém podobném oblíbeném tématu - -))). Zmíněný student na základě tohoto incidentu zažádal o ukončení studia... Ano, i takové tragédie se na poli „pravé víry“ vedly...-))) Domnívám se ostatně, že celý „nafouknutý problém“, kvůli kterému odpovídáme na samostatnou otázku v Magazínu Sféry, mají na svědomí právě ti fanatiční „zastánci“, kteří svou militantností a nepřipouštěním jiné pravdy polarizovali názorové strany a vytvořili tak přirozenou protistranu „odpůrců“, která by jinak ani nevznikla...

2007

Během posledních deseti let se znovu zlepšila snadnost získávání materiálů. Je možné vycestovat do celého světa, přes internet získávat nejrůznější informace, objednávat si knížky, desky, videoškoly..., srovnávat a třídit metodické postupy z celého světa, setkávat se s muzikanty ze zahraničí... Pokud se vypravíte do světa a setkáte se tam s muzikanty, zjistíte, že se opět objevila celá nová generace mladých hráčů.  Jsou vybaveni všemožnými materiály a výukovými systémy z celého světa, mají skvělé nástrojové vybavení, dokonalou techniku vypěstovanou čtyřcestými koordinacemi a rudimentálními cvičeními na x způsobů, ovládají skvěle různé paličkové i pedálové techniky, mají dokonale zvládnuté styly, jejich frázování...  Pokud bychom se jim svěřili, že v Čechách řešíme donekonečna otázku „funkčnosti nebo nefunkčnosti“ jisté regionální výukové větve, asi by je to moc nezajímalo-). Spíš by se zajímali o výsledky - jak jsme schopni fungovat v různých obsazeních, stylových žánrech, být flexibilní...  Myslím si zkrátka, že v současném globalizovaném světě jsou podobné „sousedské“ válčící ostrůvky passé.

Informace ohledně metodiky nástroje jsou vedle sebe z různých zdrojů k dispozici naprosto volně a stačí naučit se v nich správně zorientovat a vzít si z nich to důležité pro sebe. K výsledku mohou vést různé cesty a každý má možnost volby, kterou z nich se vydá.  Důležité je vždy jedno jediné - podrobovat nabízenou cestu svému názoru a kontrole.  Toho se také týká úplný závěr mého příspěvku. A ani se tím nevzdálíme od tématu, protože se to týká názvu jedné učebnice Miloše Veselého.  Mám totiž jeden zcela soukromý a jednoduchý systém k rozpoznání „otevřeného“ a vnímavého studenta, založený na jazykové vnímavosti obsahu a tím pochopení principu věci.

Obsah je velmi snadný:  Nejznámější rudimenty u nás (pro někoho možná dokonce jediné známé-)) jsou bezesporu Paradiddles (množné číslo v EN), v české verzi: Paradidly Jednotné číslo v EN zní: Paradiddle, česky tedy „ Paradidl“. Pokud přesto říkáme „hraji si teď doma především paradidle“-), je to stejné, jako bychom říkali „stůl mívá většinou čtyři nohe“ Drobná lingvistická hříčka, která prozradí mnohé o ochotě podřídit individuální úsudek prezentované informaci a být ochoten šířit ji dál...-))))))))))))

Václav Zima

Václav ZimaTento pedagog vychoval řadu špičkových hráčů a i proto se asi o něm máme vyjádřit.  Hodnotit jeho školy z hlediska účelnosti a originality považuji za zbytečné. Za prvé vzhledem k tomu, že vznikly v době, kdy zde byl naprostý nedostatek notových materiálů pro soupravu. Za druhé, že dnes je právě možné sehnat po internetu jakýkoliv materiál.  Pak jednoduše zjistíte, že škol zaměřených na paradidly, akcenty, koordinační cvičení jsou mraky.  Jen záleží, jak pojmete studium. To, co Vám mohou dát zahraniční materiály, Vám mohou dát i školy Miloše Veselého, a naopak.

Jelikož studuji přímo u zdroje, jak se říká, mohu sám za sebe říci, proč a co mě k tomu vede a baví. Je to právě a pro výuku čehokoliv důležitá věc, systematičnost a hlavně, že i v tak vysokém věku ještě stále Miloš Veselý přemýšlí a zdokonaluje způsob výuky jím napsaných materiálů a řeší, jak jít dál. Snaží se zabývat ne jen technikou, ale i hudebním vyjádřením.  Každopádně mám názor, že ta groriola okolo Miloše Veselého je utvořena uměle, ať už jeho stoupenci nebo odpůrci, a právě proto, že ho znám, se tomu velmi usmívám. Stejně vždy záleží na žákovi.

(zveřejněno 31. 7. 2007) 
Pro Magazín Sféry bubeníků připravil Kostka