Bible ladění bicích nástrojů
(verze 3)
Volně přeloženo z anglického originálu Prof. Sound's Drum Tuning Bible sestavenou americkým bubeníkem Scottem Johnsonem (a.k.a. Prof. Sound)
(modře vyvedené poznámky v závorkách má na svědomí moje maličkost, červeně jsou pak původní anglické názvy)
překlad Sam Jr. 2008 ©
Úvod
Autor a majitel stránek: Prof.Sound
Tento materiál je zdarma k použití, ale nesmí být měněna, veřejně publikována bez předchozího souhlasu autora (doufám, že se za tenhle překlad Prof.Sound nezlobí). Vše co obsahuje odráží můj názor na věc a není to propagace žádného výrobce nebo prodejce. Tyto stránky jsou kladně hodnoceny častěji než kterékoliv jiné zdroje o ladění bubnů. Proč? Zaprvé nejspíše proto, že jsou zadarmo a hned po té, protože zřejmě fungují.
Nemusíte číst tuto kapitolu a můžete přeskočit dále, když myslíte, že znáte celkový koncept funkce bubnu. Sekce o ladění je nejspíš důvod proč čtete tyto řádky, ale řeknu vám, že i mnoho ostřílených bubeníků zde našlo mnoho „dalších“ užitečných informací, takže si myslím, že se k těmto stránkám v nějakém bodu vrátíte … teda alespoň doufám. Poslední bod, koncept v sekci ladění je univerzální základ. Pro malý buben (snare) a velký buben (kick) musíte přejít do příslušných sekcí. Tato verze bible je 3. vydání. Čas ukázal, že mnozí by rádi věděli víc než sem se snažil vysvětlit v předcházejících verzích. Tato verze je tedy již značně rozsáhlá, snaží se pokrýt všechny úrovně čtenářů a zahrnuje mnoho vašich komentářů, což opět znamenalo další text. Mě trvalo 3O let než jsem dokázal popsat, co se teď můžete naučit během několika hodin. Pokud se s laděním neúspěšně potýkáte už nějaký ten rok nebo jste úplní začátečníci, má pro vás určitě význam přečíst stránku po stránce od shora až dolů. Je to tu uspořádané, tak aby bylo vysvětleno proč věci fungují tak jak fungují.
Co je nového?
V této verzi bible najdete podrobněji popsáno co slyšet při ladění. Rozšířil jsem sekci o výběru blan, úlohu mikrofonů a elektroniky. Také zde naleznete definice termínů, které se používají k popisu zvuku, což nám usnadní komunikaci a umožní snadnější pochopení mých myšlenek. Detailně se pustíme do konstrukční stránky bubnů, popisu dřeva, kovů, rozměrů a jak se to vše promítne do zvuku a ceny. A poté naťuknu správný výběr činelů a bicí soupravy. V dnešní době elektronických obchodů požadujeme raději nižší cenu než poskytnuté služby/servis. Připouštím, že může být skrze váš omezený rozpočet použití tohoto konceptu těžké. Ale mějte otevřenou mysl, protože i když budete nakupovat přes internet, tento koncept vám pomůže věci vytřídit a ulehčit vám výběr. Výběr nástrojů v místních kamenných obchodech se zdá stále menší a zaměřený na začátečníky a středně pokročilé hráče. Pokud tedy chcete vybrat profesionální nástroj, který odrazí vaši osobnost, musíte bohužel čas, který byste jinak mohli věnovat přemýšlení a vybírání, strávit cestováním.
Co lze očekávat/kdo může ladit?
Zeptejte se jakéhokoliv uznávaného producenta jak udělat dobrou skladbu a většina z nich vám řekne, že dobrý bubeník je podstatná součást. Začátečníci by měli vědět, že je mnohem důležitější dobře naladit a hrát vyrovnaně, než hrát úderů co jen je to možné a přitom mít špatný zvuk. Uznávaní zvukaři vám řeknou, že pokud bubeník umí ladit a dokonale hrát, tak se zvukem už nemusí prakticky nic dělat. Takže jako důležitou součást téhle záležitosti neprodávejte svou kůži lehce. Bubeníci musí hodně vědět o tom jak funguje zvuk.
Bubeník musí být k ladění schopen slyšet rozdíl ve výšce tónu (pitch) a jeho barvě (timbre). Někteří lidé tyto rozdíly neslyší (nemají dobrý hudební sluch) – těm bych doporučil investovat peníze do nějakého softwaru pro “trénink uší”. Takové programy jsou na počítač k sehnání a naučí téměř každého slyšet rozdíly ve výšce ladění. Tato příručka vás to nenaučí. Hudební schopnost hry na bicí nástroje není synonymem pro technické pochopení problému, schopnosti naladit soupravu nebo vysvětlit jak vzniká zvuk. Na různých internetových fórech koluje mezi bubeníky všech úrovní spoustu dezinformací a mýtů, které ale také můžete získat třeba i od prodavače s hudebními nástroji. Tato bible je můj pokus vám dát přesné informace.
Nemůžu dostatečně zdůraznit, že ladění dá opravdovou práci. Tato příručka neříká „udělej 2 otáčky na jedné straně a pak několik dalších na druhé straně“, jde do všech detailů bubnu, jeho konstrukce, ladění a má snahu naučit ty, kteří opravdu chtějí pochopit co jeho celá souprava dokáže a jak to použít v praxi. Chce to čas, trpělivost, trochu přemýšlení a práce. Pro opravdové pochopení jak vaše souprava reaguje na ladění musíte počítat se třemi, ne-li více, hodinami na každý buben v soupravě. Zabere to mnohem méně času, když už víte co očekávat, což je možnost jak rychleji naladit a dostat dobrý zvuk. Takže když věnujete nějaký čas přečtení celé „bible“, mělo by vám to pomoci při výběru a ladění soupravy k naplnění vašich snů.
Fakta o bubnech
1. Interval ladění mezi bubny je více důležitý než si uvědomujeme a rozměr je klíč k dosažení stejné resonance a nárůstu tónu (intervalu) mezi bubny. Průměr bubnu má pak větší vliv na výšku ladění než hloubka korpusu. Hloubka korpusu ovlivňuje zřetelnost zvuku a rezonanci – viz kapitola “Hloubka korpusu versus průměr".
2. I velmi malé povolení/utáhnutí (rozladění) jednoho ladícího šroubu může mít výraznější vliv na výšku tónu, zejména při použití silného, tuhého ráfku (lité ráfky – diecast). Povolení/utáhnutí ladícího šroubu na rezonanční straně je více náchylné ke změně výšky tónu než na straně úderné. Jedno jednoduché pravidlo na zapamatování (za předpokladu, že je buben dobře naladěn) je “úderná pro pocit /odraz, rezonanční pro výšku tónu”.
3. Zvuk a naladění, které funguje v malém prostoru nebude vhodné pro velké prostory. Musíte zvážit která složka vašeho zvuku se bude přenášet (prolézat) do publika. Co posluchač slyší? Je to úderná strana sejmutá mikrofonem nebo rezonanční jen přirozeně akusticky? Která je hlavní …
4. Každý buben zní jinak posloucháme-li jej z různé vzdálenosti. Je to záležitost vlnění a odrazů. Co může znít dobře bubeníkovi při hraní, může znít příšerně posluchačům. Je důležité poodstoupit a poslechnout si soupravu z různých míst a vzdáleností a také při hře ostatních nástrojů (např. si přizvat si nějakého bubenického kolegu). Projít se kolem soupravy a podle toho zvolit typ blan a ladění. Vyšší ladění soupravy je průraznější než ladění nižší.
5. Výběr blan pro hraní s mikrofony bude jiný než při hraní na neozvučenou soupravu. Ve velkých prostorách s nazvučenou soupravou tzv. na blízko je klasika použít dvojvrstvé blány, protože jejich zvuk je tlumenější nebo kontrolovanější. Dostanete kratší dávku energie, která se skrze velký prostor a ozvěnu dostane k posluchačům se zpožděním. Stejně tak velké prostory vyžadují “zjednodušení” hry a přechodů, protože posluchači neslyší detaily.
6. Hodně rezonující souprava může být pro zvukaře noční můra. Zatímco pro bubeníka tento zvuk bude inspirující, tak ve velkém prostoru nebo při nahrávaní může kvůli přeznívání a dlouhému dozvuku být výsledkem “špinavý” zvuk míchající se v celkovém zvuku (mixu) s jinými nástroji hradicími ve stejném frekvenčním pásmu.
7. Poznejte dobře mikrofony, když hodláte použít, už malá změna polohy má za následek obrovský zvukový rozdíl. Například, umístění mikrofonu blízko kraje bubnu přinese vysoko laděné přeznění, ale přesun více do středu bubnu to dramaticky redukuje.
8. Zvuk, který slyšíme doma z CD, není to jak buben skutečně zní. To co slyšíme je při nahrávání pozměněný zvuk podle přání producenta nebo umělce, tak aby pasoval do celkového zvuku nahrávky. Elektronické zařízení s názvem kompresor použité na bubnu může zdůraznit atak paličky nebo beateru a to až za nepřirozenou hranici. Může také přidat až velmi nepřirozeně hluboké basy na kopák nebo floortomy. Zařízení zvané “trigery” přenese akustickou energii úderu paličky na elektrické napětí, kterému je pak v bubenickém modulu (sampleru) přiřazen zvuk (sampl) jaký si vyberete. To pak může být jakýkoliv zvuk od tlesknutí až po bouchnutí dveří nebo třeba i brnknutí na kytaru kdykoliv udeříte na blánu. Tvoření unikátních zvuků smícháním elektronického zvuku s akustickým je v dnešní době zcela běžná praxe. Z tohoto důvodu se vám bez znalosti a použití elektroniky nemusí podařit dosáhnout zvuku vašeho idolu.
9. Levnější nemusí znamenat horší, v některých případech to může být lepší k dosažení požadovaného výsledného zvuku – viz. kapitola Konstrukce.
10. Ventilační otvor dovoluje korpusu dýchat, vyrovnávat atmosférické změny a eliminovat vnitřní (ve dřevě obsaženou) vlhkost, používáme-li obě blány. To je typický problém při přechodu ze studeného prostředí do teplého – asi jako rosící se okno. Jeden nebo dva ventilační otvory v korpusu mají na zvuk malý vliv. Ale systém velkých otvorů nebo děr v korpusu může udělat buben extrémně hlasitý a jasně znějící (viz. tzv. “vented snare drums”).
11. Počáteční přehnané přepnutí blan – tohle téma je sporné a dle mého názoru často vyjímané z kontextu. Já věřím, že byste měli usazovat blány na všech bubnech tímhle způsobem a že to je jeden z nejdůležitějších a nejčastěji opomíjených kroků k získání dobrého a hutného zvuku bubnu. Blány pak drží lépe ladění. Na druhé straně je argument, že pokud je přepnete, blány pak tolik nevydrží a nelze je naladit nízko. Zní to logicky, ale oba koncepty jsou správné s několika výjimkami, takže budete muset zvážit, co je ve vašem případě důležité. Tato bible se drží konceptu, že je blány nutné usadit přepnutím až téměř na maximum.
Zvuk bubnu
Úderná blána řídí atak a s ním spojený „cink“ po úderu paličky. Rezonanční blána vytváří rezonanci a dozvuk (sustain), má zásadní vliv na přeznívání a obohacuje barvu zvuku.
Barva zvuku (timbre) a jeho výška (pitch) nejsou jedno a to samé. Pojem barva zvuku se týká celkového charakteru bubnu, různá kvalita zvuku daná přezněním. Skutečnost, že je jeden buben jasnější (brighter) a druhý vřelejší (warm) je vyjádřena pojmem barva zvuku. Základní tón, což je bod ve kterém je buben nejotevřenější (open) a krásně rezonuje je tzv. „sweet spot“ každého jednotlivého korpusu bubnu a řídícím faktorem je zde konstrukce korpusu a nelze ho proto bez zásahu do konstrukce měnit. Naopak výška tónu se laděním blány zvyšuje nebo snižuje. Takže například 12" buben daného materiálu průměru a hloubky může mít základní tón Ais, na kterém bude hrát nejlépe, ale ještě bude hrát v rozsahu řekněme od G do Dis. To jestli bude jeho charakter basový nebo středový je pak barva zvuku.
Zatímco se většina bubeníků zaměřuje na zvuk z úderná strany, většina posluchačů slyší něco úplně jiného. Často buď bubeník nebo posluchač slyší zvuk který je výborný nebo naopak otřesný, záleží na úhlu pohledu? Někteří bubeníci mají rádi velmi mrtvý zvuk a diví se, že bubny neprolézají k posluchačům? Zvukaři umísťující mikrofony blízko bubnu milují mrtvý zvuk, protože sejmutý zvuk je konkrétní. Jiní bubeníci mají rádi velmi živý zvuk, protože je pro ně inspirující, ale pokud takovou soupravu snímáme „na blízko“, je zvuk nekonkrétní, rozmazaný a zvukaři se můžou zbláznit a vytahují lepící pásku (gaffu, kobercovou nebo takovou tu stříbrnou „duct tape“) a chtějí všechno polepit. Musíte ladit pro posluchače. Musíte rozumět co vlastně znamená pojem „posluchači“. Realita je taková, že technika snímání může hrát ve zvuku obrovskou roli a že existuje mnoho cest jak to napravit – přes výběr mikrofonů, jejich umístění až po ladění a výběr blan.
Pojem „posluchači“ může mít formu sluchátek, páru reprobeden, někoho kdo sedí 3 nebo 15 metrů daleko, kostel nebo celý stadion. A také zahrnuje metodu jakou zvuk posloucháte, např. přes mikrofony nebo ušima. Jinými slovy, pojem „posluchači“ znamená vaše konečné úsilí být slyšet. Takže podle toho laďte a pochopte vliv každé varianty na zvuk. Jeden typ ladění prostě nefunguje pro všechno.
Pokud použijeme mikrofony, je potřeba vědět jak konkrétně použité typy mikrofonů a jejich umístění ovlivní zvuk, protože každý mikrofon má svůj vlastní „zvuk“ a může dramaticky měnit výsledný tón – viz kapitola „Mikrofony“. Pokud nemáte na výběr z různých mikrofonů, pak vás čeká zkoušení jak nejlépe sejmout blánu (např. pískovanou, jednoduchou, dvojvrstvou, tenkou, atd.) na základě vlastností určitého mikrofonu.
Každý buben má „sweet spot“ v centru blány. Čím je buben menší, tím je tento bod (oblast) menší. Pokud pravidelně hrajete mimo střed, buben vytváří celkově více přeznění (overtones) a ladění je více rozhodující. To, že buben funguje, je vzájemný vztah mezi oběma blánami. To je zásadní důvod proč si projít ladící cvičení zmíněná výše, která vám tyto vztahy objasní. Ovšem pro jejich efektivní zapojení musíte pochopit co slyšíte a proč.
Když udeříte na buben, uši slyší především atak a základní tón bubnu, zvuk hlavičky paličky (stick tip) může být zdůrazněna rezonanční blánou a k tomu se vztahuje přeznění. Přeznění se vytrácí se vzdáleností, ale z krátké vzdálenosti může být velmi silné. Přeznění tak je také podstatná složka pro přenos zvuku bubnu přes ostatní nástroje k posluchačům. základní. Síla vložená do úderu je základ pro získání nejlepšího tónu/přeznění z rezonanční blány. Vezměte do úvahy, že když hrajete lehce na bubny s hlubokými korpusy, je mnohem složitější dostat z bubnu dobrý zvuk, protože rozkmitáváte spodní rezonanční blánu omezenou energií, kterou vkládáte do úderu. Když jsou vaše údery slabší je snazší dostat vyrovnanější zvuk na méně hlubokých bubnech. To jak bubeník udeří je ten nejzákladnější prvek v tvorbě zvuku.
“Power” odpovídá vzduchovému válci, který rozkmitá rezonanční blánu. Takže použijeme trochu logiky. Delší válec vzduchu vyžaduje větší sílu pro rozkmitání protější blány. To ale také znamená, že doba od úderu paličky po rozkmitání rezonanční blány je delší. To má za výsledek tlustší zvuk, který zní déle, zatímco mělčí buben je zvukově konkrétnější a zní kratší dobu.
Položením bubnu na měkký povrch jako je koberec můžete izolovat zvuk jedné blány a tak zkontrolovat, jak je sama o sobě naladěná. Lehce a stejnou silou poklepejte na blánu asi 2,5cm od ráfku postupně u každého ladícího šroubu. Naladěná blána má při zachování stejné síly a vzdálenosti ve všech bodech stejný tón. Říkám, že by tóny měli být stejné, což ne vždy odpovídá stejnému odporu ladícího klíče při otáčení. Když jsou všechny tóny stejné a poměr fází mezi blánami je správný, tak bude tón bubnu krásně čistý. Tohle je mnohem podrobněji vysvětleno v kapitole „jak ladit“. Pokud to děláte s bubnem v ruce nebo na stojanu, slyšíte tento tón mnohem hůře.
Konstrukce blan a jejich koncept
Pískované blány jakékoliv značky nebo modelu jsou na rozdíl od příslušných čirých verzí považovány za zvukově vřelejší nebo měkčí. Čiré blány jsou naopak považovány za jasně nebo čistě znějící, čímž je myšleno, že vyzvednou vysoké tóny ataku paličky a rezonance bubnu. Někde mezi pískovanými a čirými blánami jsou zvukově tzv. „ebony“ blány, často popisované jako zvukově tlustší a temnější než čiré verze odpovídající specifikace. Ebony (černé) blány, ačkoliv jsou většinou vybírány kvůli vzhledu, mají vřelejší přeznění, ale stále jasný atak. Kevlarové blány a blány z Aramidových vláken (populární na malý buben u silových hráčů) jsou navrženy pro extrémní trvanlivost. Jsou to blány na pochodové bubny a snesou i extrémní zacházení. Jsou známé pro svůj typický suchý staccato zvuk a můžou být napnuté až tak extrémně, že na normálním malém bubnu by se takovým napětím už vytrhly mušle, případně se deformoval korpus nebo ráfky.
Největší rezonanci získáme použitích stejného typu blan na hrací i rezonanční straně, protože polymer stejné tloušťky bude při stejném napnutí kmitat stejně. Úvaha, že silná tlumená úderná blána a tenká rezonanční blána bude vytvářet vřelý, basový zvuk a bude hodně rezonovat je mylná. Je zcela běžná dezinformace, že když máme hodně tlumené úderné blány a použijem tenkou rezonanční blánu, dostaneme vřelý, hodně basový zvuk a hodně rezonance. Ve skutečnosti tenčí rezonanční blána má vyšší tón, který se ale většinou snažíme ve zvuku bubnu eliminovat a basové frekvence mají kratší dobu trvání (dobrá kombinace pro toho, kdo má rád zvuk jednoduchá blány, ale hraje opravdu silně). Naopak tlustší blány – pískované nebo tenké dvojvrstvé mají více hmoty, kterou pokud už je v pohybu, lze hůře zastavit. Z toho důvodu tlustší blána mnohem více a déle rezonuje v nízkých frekvencích než slabší blána. Pro ebony blány je použit vysoký obsah uhlíku. To přidá materiálu na hustotě, ovšem křehkost se zvýší jen velmi nepatrně. Výsledný zvuk je trochu oříznutý a postrádá nejvyšší přeznění. Čistě bíle blány, spíše než pískované, znějí jako ebony.
Pokud do polymeru přidáte skleněný komponent, bude jeho měrná hmotnost větší a bude křehčí. Takže když uvažujeme o zvuku malého bubnu, je v něm pak více odražena spodní blána než úderná. Se struněním se pak řeší otázky jako citlivost (jak snadno se rozkmitá struník) a jak moc jasná nebo vřelý je výsledný zvuk. Z toho důvodu jsou všechny rezonanční blány pro malé bubny tenčí než jejich úderné protějšky. Tenká blána se snadněji rozkmitá/vybudí, má jasné přeznění nebo v případě obsahu skla sušší ale ještě více jasný a oříznutý tón. Malé vzduchové průduchy jsou populární skrze některé výrobce a najdeme je na speciálních blánách pro malé a velké bubny. Jsou to otvory s průměrem od 1/16th (1.5mm) až po ½” (12.5mm). Nelze je zaměnit s velkými otvory v rezonanční bláně velkého bubnu jak je popsáno v sekci „Otvor v přední bláně“. Tyto malé dírky velmi rychle zmírňují tlak mezi blánami, rezonanční blána se hůře rozezní a výsledný zvuk je velmi suchý. Pokud si dáte dohromady tyto vlastnosti, můžete odhadnou výsledný zvuk ještě než příslušnou blánu nasadíte na buben.
Pokud ladíte buben s jednou stranou níže než druhou, tak narazíte na „zóny“ kde buben zní čistě, ruší se fáze, buben nehraje nebo je slyšet Doppler effect. Doplerův efekt se projeví tak, že se výška tónu po úderu paličky bude postupně snižovat. Toto bude také patrnější, pokud je úderná a rezonanční blána jiné specifikace (tloušťky/váhy) a úderná blána je laděná výše/níže než rezonanční blána. Pokud je nově osazená blána špatně naladěna nebo je nesprávně usazena, pravděpodobně blánu zničíte a už nikdy nebude znít tak jak by mohla. To je popsáno v kapitole „Jak ladit“. Špatné usazení ne vždy znamená nerovnoměrné naladění, jakože jedna strana je utažená více než druhá. Špatné usazení může být také důsledek použití ohnutého nebo jinak zdeformovaného ráfku a nebo špatných hran bubnu. Přestože je pak podle bubenické ladičky měřící napnutí blány nebo odpor ladících šroubů blána stejnoměrně napnutá, ve skutečnosti je vlivem špatného hardwaru nebo korpusu napnuta nerovnoměrně nebo na ni působí síly způsobující její šišatost.
No, pokud se vám podařilo zajít v „ladění“ až takhle daleko, tak to opravdu nejste moc poučeni jak na to. Ale teď už máte základy pro porozumění konceptu a dále uvedeným informacím. Jste už také mnohem lépe seznámeni se zvukem bubnu než lenoši, kteří všechny tyhle odstavce přeskočili. Zbytek je tohoto materiálu je navržen tak, aby vám dal znalosti pro využití maximálního potenciálu pořízeného bubnu a dosažení nejlepšího zvuku, tedy takového, který chcete.