Rozehrávání

Rozehrávání je věc nesmírně důležitá. Pokud opominete rozehrávání před koncertem, hrozí Vám, že se Vám nebude hrát dobře a živá produkce Vaší kapely na to doplatí. Pokud opomíjíte rozehrávání běžně, zahráváte si se svým zdravím! Nyní se pokusím nastínit tři základní scénáře, které běžně nastávají a nadhodím nějaké nápady a podněty, jak se v kterém scénáři rozehrávat.

Scénář č. 1: dostatek času, rozehrávání probíhá na stejný nástroj, na který hodláme hrát

Ideální scénář. Řekl bych ovšem, že reálný je pouze před samostatným cvičením a to ještě jen v dobrých dnech, kdy máme dost času. Využijte toho, že času máte dost a rozehrávejte se skutečně pomalu a postupně. Nezačínejte hned mydlit nejrůznější zapeklité rudimenty v ultra-rychlých tempech. Účelem cvičení není stahovat všechny svaly v křečovitých pokusech o nemůžné, ale spíše pravý opak! Tzn. pomalu se rozhýbat, svoje svaly zahřát a připravit je na námahu – ne vrhat se po hlavě do ohně. Dobrá metoda je začít pravidelnými konstantními údery každou končetinou odděleně. Např.: na metronomu nastavit tempo, na které pro Vás bude pohodlné a bezproblémové hrát jednou rukou / jednou nohou konstantní osminy po dlouhou dobu. Ovšem s tím že každou rukou hrajete pouze zápěstím (naprosto nulová práce prstů) a každou nohou pouze špičkou (pata pevně leží na zemi – pokud na toto nejste zvyklí, nastavte tempo tak, aby vám to šlo – klidně i 50 bpm nebo míň!).  Každou končetinou samostatně potom na toto tempo hrajte konstantní osminky po nějakou rozumnou dobu (minimálně tak půl minuty). Poté, co to budou mít všechny 4 končetiny za sebou, zvedněte tempo tak, aby pro vás opět bylo každou končetinou poholné hrát osminky ovšem tentokrát využívejte u rukou prsty a u nohou mějte nohy přesně v té poloze, jak je to pro vás pro běžné hraní přirozené. Odhadem by to mělo být tempo o nějakých 15-20 bpm vyšší, než předchozí tempo. Opět každou končetinou hrajte po nějakou dobu konstantní osminky. V tuto chvíli byste měli začít cítit, že Vaše svaly se začínají zahřívat. Přejděme tudíž k různým rudientům (rytmické figury) – singly, doubly, paradidly, atp.. Zajímavé je nejdříve zkusit hrát „trojky“ (stejné jako doubly / dvojky, ovšem každou rukou / nohou zahrát tři údery) a poté teprve zkusit doubly na trochu vyšší tempo. Můžete zkoušet také hrát ten samý rudiment rukama a zároveň nohama (unisono) – dobré procvičení koordinace a vaše tělo dostane zápřah na všechny končetiny zároveň, což je velmi efektivní. Jiná efektivní metoda je zkusit si zahrát jednoduchou píseň v ideálním, příjemném tempu, ale hrát ji celým tělem inverzně (vést levou rukou a levou nohou, pokud jsem pravák a naopak, pokud jsem levák). Máte dost času, tak nespěchejte.

Scénář č. 2: nedostatek času, rozehrávání probíhá na stejný nástroj, na který hodláme hrát

Bohužel, tohle je mnohem častější případ a proto se na něj zaměříme trochu více. Stále je potřeba se držet základního axiomu, který tvrdí, že rozehrávat se musíme postupně a ne se mrzačit, na druhou stranu nemáme času nazbyt a tudíž musíme všechno co nejvíc uspíšit. Zvažte také předem poměr kolik je času vs. co všechno chci procvičit. Jde o to, že je lepší provést méně cviků, ale každý provádět kontinuálně po nějakou delší dobu, než profrčet chaoticky uplně všechno. Klíč efektivního rozcvičování je právě v tom provádět cvik skutečně kontinuálně a DLOUHO – až do ono zdravého brnění ve svalech. Jinými slovy: čím větší nuda, tím lépe. Nastíním teď několik cvičeníček, která já používám pro co nejrychlejší rozehrátí.
Podobně jako u prvního scénáře začneme nejprve izolovanýma konstantníma úderama, ovšem pro zkrácení času budeme vždy hrát unisono údery rukou a nohou zároveň. Pokud máte po ruce metronom, fajn, pokud ne, neztrácejte s tím čas – je to jen rozehrávka, nezáleží tak moc na tom, jestli to bude strojově přesně a stejnak počítám s tím, že nemáte čas na to, něco hrát po X minut dlouho v kuse (v tom případě je potřeba držet si tempo metronomem, jinak má člověk tendenci zpomalovat).
První část tohoto rozehrávání je postavená na jediném cvičení, ale pro úsporu času a maximální efektivnost rozhýbání vystřídáme několik technik (způsobů držení a vedení paličky). Tyto techniky si musíme seřadit podle toho, která je pro nás jak přirozená a se kterou jsme schopni hrát nakolik rychle a zároveň pohodlně. Základní varianta takového cvičení u mě osobně vypadá takto: první část hraná s patami na zemi (u nohou) a pouze pohybem zápěstí (u rukou), druhá část s patama ve vzduch a pouze prstovou technikou. Oboje v tom držení, jaké běžně při hraní používám. Pokud je více času, je efektivní zapojit i více technik držení a vedení paličky (naznačím níže). Nyní jak vypadá samotné cvičení. Nejprve osminky přes 4 doby (tzn. 8 úderů) pravou rukou a pravou nohou zároveň a plynule bez pauzy stejných 8 úderů levou rukou a levou nohou zároveň a zase zpět, atd. Nejprve tedy rukama pouze zápěstím a nohama s patami na zemi, tempo příjemné, pohodlné. Po nějakou dobu v kuse – pokud vezmeme 8 úderů pravou stranu těla a 8 úderů levou stranou děla jako jednu část, tak řekněme 8 takových částí (přizpůsobte počet tomu, kolik máte času). Drobná pauzička a pak totéž o trochu rychleji (maximální tempo, aby bylo vše pohodlné).

Pokud máte čas, zkoušejte u tohoto cvičení i různé držení paliček pro rozhýbání co nejvíce různých svalů:

Německé držení:

Americké držení:

Francouzské držení:

Tradiční držení (pouze pro ilustraci, neboť ho neumim a hraju ho jak prase ):

Pro lepší pochopení jednotlivých druhů držení, zavítejte na tato místa: německé, americké, francouzské a tradiční.

Drobná pauzička po tomto cvičení a uplně totéž, ale tentokár prstovou technikou rukama a nohama s patama nad zemí. Toto by vám mělo jít podstatně rychleji a proto nebudeme dělat každou rukou / nohou 8 úderů, ale 16. Opět 8 částí, drobná pazua a celé znovu o něco rychleji.

Pokud máte více času, opět můžete zkusit různé druhy prstových technik. Já osobně jsem schopen pouze dvou – jedno, které vychází z francouzského druhu držení (viz zde) a druhé, které mám prostě zažité svou samorostskou metodou a které běžně používám:

Francouzské držení:

Můj osobní „prasogrip“ :

Nyní byste měli být relativně rozhýbáni a tudíž bezpečně připraveni na náročnější zátěž. Druhé cvičení je založené na pokusu, dostat se každou končetinou plynule do maximálního tempa, tak, aby pohyb zůstal přiropzený a nedošlo k žádné křeči. Začněme u pravé nohy. Trik bude v tom hrát rukama singly (P L P L P L P L) nejprve ve velmi pomalém tempu a pravá noha bude ruce kopírovat – každý úder. Nevím dost dobře proč (a nejsem si jist, jestli to tak nefunguje jen u mě), ale zjistil jsem, že pokud takto noha kopíruje ruce, které hrajou uvolněně a určují tempo, vše je mnohem snažší a přirozenější a je snažší se „vyhecovat“ do vyššího tempa, ale přitom ne do křeče. Toto cvičení praktikujeme bez metronomu (leda byste ho naprogramovali na postupné zrychlování) – začneme na příjemné tempo a velmi pomalu, postupně zrychlujeme. Noha stále hraje unisono s rukama. Dbejte na pohodlí a přirozenost pohybu. Postupně se dostaňte do tempa, při kterém cítíte, že rychleji už to nepude. Chvilku vydržte na tomto tempu a pak to zkuste o eště trošičku rychleji. Mělo by se to podařit. A opět v tomto tempu chvíli setrvejte.

Nyní totéž, ale ruce doprovází levá noha.

Nyní obdoba tohoto cvičení pro ruce. Nohy přebírají funkci držení tempa – hrají pomalu, v klidu singly a doprovází (dubluje) je nejprve pravá ruka. Pro větší efektivnost tuto variantu pro ruce ještě obohaťme tím, že ruka se po každých osmi úderech přesune na jinou část sestavy (zcela nahodile). Nebudeme moct vše vytáhnout do takového tempa, jakého by daná ruka byla schopna, ale procvičíme přesuny po sestavě, které vyžadují práci mnoha svalů a to je pro rozehrání praktické. Opět pomalu zvyšujeme až do momentu, kdy už to rychleji nejde (spíše než na zvládnutí rychlosti jako takové narazíte na to, že ruka se prostě nebude stíhat přesouvat a na některých částech sestavy – zejména crashe – nebude stíhat), chvíli setrvejte, poté ještě trošičku přidejte a opět setrvejte.

Totéž pro druhou ruku.

Tím máme za sebou druhou část cvičení. Pokud máte chvilku času, dejte si ho celé ještě jednou a pokuste se dostat se do ještě vyššího finálního tempa.

Scénář č. 3: nemáme k dispozici vůbec nic

Tento případ čas od času nastane – zejména při hraní v klubech, kde prostě není žádná backstage (zákulisí – útočiště pro kapely). Čas nebudu řešit a pokusím se jen nadhodit pár nápadů pro rozhýbání „bubnových svalů“ i třeba bez paliček za stolem.
Předně vám doporučuji na tuto variantu myslet už ve chvíli, kdy si do písně vymýšlíte své party. U každé písně počítejte s tím, že by klidně mohla být ve vašem playlistu (pořadí písní) úplně první a to zrovna v klubu, kde není backstage. To Vás ovšem neomlouvá, Vaší povinností je píseň zahrát dobře! Nebudu vám nic nalhávat, pokusím se vám tu sice nadhodit pár nápadů pro inspiraci, ale rozhodně nepočítejte s tím, že jakákoliv náhražka rozehrávání vám nahradí skutečné rozehrávání. To rozhodně ne (ale je to stále lepší než vůbec nic). Vymýšlejte si proto své party rozumě – tak, abyste si byli jisti, že v horizontů maximálně nějakého toho týdne je v pohodě nacvičíte a budete schopni je umět sebejistě zahrát – i třeba jako první v playlistu Vaší kapely. A ještě si neodpustím jeden postřeh: pokud vejdete do klubu a zjistíte, že nebudete mít jednoduché se pořádně rozehrávat, dávejte si o to větší pozor na démon alkoholu a jiných omamných látek! Šetřete se. Pokud nemáte příliš možnost se dobře rozehrát, buďte alespoň střízliví.  :)
Zajímavé cvičeníčko na zahřátí potřebných svalů v rukách je položit ruku na stůl tak, že celá dlaň leží na stole s prsty u sebe a vést údery tak, že spodek dlaně pevně leží na stole a prsty (stále rovně natažené vedle sebe) společně s vrchní části dlaně klepou o stůl.

Jako vždy – najít ideální tempo pro pravidelné konstantní údery a nějakou dobu vydržet. Jednak izolovaně každou ruku zvlášť, případně zkoušet různé rudimenty oběma rukama.

Jiná varianta téhož (pochází od JoJo Mayera) je přitisknout ruce k sobě jako při modlitbě (prsty rovně a vedle sebe) provádět stejné údery akorát oběma rukama naráz – jakoby tleskání, ale spodní části dlaní a palce zůstávají přitisknuty k sobě. Toto je zároveň výborné cvičeání na celkovou kondici vašich rukou (při hraní se projeví hlavně jako výdrž), pokud vydrží takto „tleskat“ dlouhou dobu v kuse.

Na rozhýbání prstů se dá např. v rychlém sledu otevírat a zavírat dlaň – po určitou dobu, dokud není cítit zahřívání potřebných svalů a u toho prsty buď ohýbat…

…a nebo je nechávat a tím pádem dlaň ne uplně zavírat, ale spíše jenom prsty mávat.

Co se nohou týče, máme na výběr tři druhy pohybu (s tím, že hrajeme nohama na podlahu bez jakéhokoliv pedálu) – a) patu mít na zemi a vést úder pouze spičkou.

b) špičku mít na zemi a vést úder pouze patou.

c) vést úder celýma nohama (zvedat kolena).

Toto jsou tři základní varianty, které spolehlivě procvičují všechny potřebné svaly v nohou.

S těmito všemožnými kombinacemi pohybů se již dají provádět obdoby cvičení popsaných výše.