Dřevo

Dřevo pro výrobu bicích nástrojů

Všichni znají názvy jako – LÍPA (basswood), JAVOR (maple), BŘÍZA (birch), BUK (beech), filipínský a africký MAHAGON (Philippine, African mahogany), atd. Většina z nás zná běžné stromy jako javor, bříza, buk a má představu jakou barvu má mahagon, ale opravdu rozumíme tomu proč zrovna tato dřeva jsou používána pro stavbu bubnů? My (bubeníci) toho opravdu o roli dřeva moc nevíme. Zvuk je subjektivní záležitost. Marketing spolu s výrobci nás vede k představě a mnozí z nás tomu věří, že drahé je vždy lepší. Ve skutečnosti výrobci dají dohromady „balíček“ navržený pro obchod s danou cenou.  Pořizovací cena je funkce výrobní ceny a tržní hodnoty (požadavku). Tato kapitola by měla objasnit proč jsou některé bubny dražší než jiné. Dřevo, stejně jako u nábytku, má nepatrně co do činění s funkcí, zato však velký vliv na zvuk a povrch.

Lidé mají spoustu zažitých mýtů a polopravd o dřevě a jeho vlivu na zvuk bubnu. Zde se to pokusím uvést na pravou míru:

  1. Zvuk bubnu neovlivňuje jen vnitřní vrstva korpusu. Takže když máte vnitřní vrstvu z javoru, ale ostatní vrstvy jsou z jiného dřeva, buben nebude znít jako celojavorový. Vnitřní vrstva ovšem tón samo sebou ovlivňuje. 
  2. Zvuk tedy neovlivňuje také jen vnější vrstva, i když i mimo estetické funkce samozřejmě určitý vliv na tón má.
  3. Korpus nemusí být z jednoho druhu dřeva, pokud ale vyrobíte buben z čistého javoru, břízy, atd. bude zvuk bubnu téměř předem daný, ale zvuk bude dále ovlivněn tloušťkou vrstev a jejich spojením.
  4. Korpus nemusí být z jednoho kusu dřeva. To je ten nejpuritánštější přístup, ovšem založený na pravdě, že v závislosti na konstrukci dovoluje dřevu vydávat nezměněný tón daný jeho přírodním charakterem. Některé bubny jsou vyřezány z jednoho „polena“, což ovšem v závislosti na tloušťce a rostoucím průměru znamená mnoho odpadu. Ohýbání materiálu do formy je hned další důležitá věc a samozřejmě ohnutí tlustších vrstev vyžaduje více zručnosti, času a tím pádem je i nákladnější.

Žádné bubny od různých výrobců nebudou znít stejně i když jsou ve všech ohledech stejné. K vytvoření jiného zvuku (nebo dané ceny) musíte změnit něco v konstrukci bubnu. Ačkoliv jsou různé ráfky, neliší se tak mnoho od jednoho nebo druhého výrobce. Až na několik výjimek mnozí používají stejné formy a materiál. Systém uchycení bubnů a hardware vypadá sice různě, výrobci na jeho úpravu vynakládají značné úsilí a většinou už je dnes jeho funkce stejná.  Takže pokud jste výrobce a chcete změnit vzhled, zvuk a cenu vašeho výrobku, je dřevo tím pravým místem pro experimentování. Pokud je dřevo snadněji opracovatelné, levnější, dostupné a výsledkem není zhoršení zvuku a povrchu, můžete konkurovat – jde to všechno provázané.

Konstrukce bubnu a její vliv na zvuk:

Bubeníci jsou co se zvuku týče stále informovanější a tím pádem i náročnější. Je známo že dřevo o rozdílné hustotě vibruje různě. Dřevo a použitá konstrukce (tloušťka korpusu, vrstvy, typ, hrany) je hmota která nejvíce ovlivňuje tón bubnu.Použijeme-li pro výrobu pravý honduraský nebo americký mahagon, získáme nástroj se skvělým zvukem, ovšem také s vysokou cenou. Náhražkou s velmi podobnými vlastnostmi může být pro snížení nákladů na výrobu – lípa, topol nebo lauan, které jsou všechny levnější. Z pohledu výrobce můžeme pro snížení výrobních nákladů použít „náhradní“ materiál. Ovšem pokud použijeme vnější dýhu je tu také otázka vzhledu a možnost povrchové úpravy. Takže, když je korpus z 80% lauan a 20% něco jiného (např. vnější vrstva bříza a vnitřní Albasia falkata), můžeme předpokládat, že zvuk bude ovlivněn více lauanem než tím něčím jiným a dostaneme tedy zvuk v určité míře podobný mahagonu – buben bude mít hezké „spodky“ a slušný středový úder a jasné přeznění.

Ošetření vnitřku bubnu hodně ovlivní tón, jako je množství nebo nedostatek „mlasku“ po úderu paličkou na blánu nebo zvuk struníku na malém bubnu. Lauan je velmi vláknité, pórovité dřevo, které bude mít hrubý vzhled a po stočení ne zrovna dobrý povrch. Výsledkem bude buben s malým odrazem výšek a hlavně krátkým tónem, který se nebude dobře přenášet. Proti tomu můžeme použít dýhu hustého neporézního tvrdého dřeva jako je javor, bříza nebo s ohledem na nízkou cenu Albasia Kalkata, protože mají nejen požadované vlastnosti ale i vypadají atraktivně. Vnější vrstva je spíše záležitost vzhledu, ovšem vše co přidává na váze nebo tlumí vibrace opět ovlivní zvuk (např. úchyt pro tom). Snadným cílem je tu hardware a většina bubeníku si všimne, že je buben uchycen do korpusu. To je jednoduchý cíl pro ilustraci efektu zatlumení korpusu a ovlivnění zvuku. To na co se ne vždy zaměříme, je pak vlastní vnější povrch korpusu.

Laminované materiály jsou v podstatě za tepla tvářené pryskyřice, což nemá moc příznivý vliv na zvuk. Poskytují extrémně odolné povrchy a širokou škálu možného vzhledu. Jsou to těžké materiály, které potlačují přenos zvuku po obvodu bubnu, zato příznivě přenáší zvuku kolmo od blány. To je dobré pro hlasité hraní. Někteří návrháři věří, že aplikace laku nebo nějakého speciálního povrchu také ovlivňuje zvuk. Podstata spočívá ve faktu, že při spojování dýh dojde k vyplnění pórů ve dřevě pryskyřicí, což má za následek snížení schopnosti vibrace na nějaké frekvenci. Jak moc to ovlivní zvuk záleží na počtu vrstev a ošetření povrchu. To samé se stane, když je aplikován nějaký povrchový nátěr. Někteří věří v aplikaci dřevných olejů, jiní zase ve vintage povrchy (třpytivé a perleťové fólie). Další si nemyslí, že by na tom nějak moc záleželo. Co je tedy lepší? Já se obávám, že je to jen na vás a na tom co chcete slyšet.

Jaké frekvence jsou ovlivněny? To záleží na různých kombinacích a variantách, ale zhuštěně by se to dalo vyjádřit takto:

  1. - Tenčí korpusy snadněji rezonují a celkově vedou k velmi otevřenému zvuku. Dobrým příkladem je Premier Genista.
  2. - Bubny s tlustšími korpusy znějí více suše. Populární příklad je YAMAHA Recording Custom series.
  3. - Buben s vnitřními zpevňujícími prstenci má vřelý zvuk a regulovanou rezonanci. Nejlepším příkladem jsou bubny DW collector series.
  4. - Buben bez vnitřních zpevňujících prstenců, má jasný atak a více rezonance na vysokých frekvencích.


Cena a hodnota:

Nakonec je tedy za zvuk nejvíce zodpovědné dřevo jádra korpusu. Cena bubnu je odrazem schopnosti získat a opracovat dřevo do podoby korpusu a také schopnost koncových uživatelů rozeznat obdrženou hodnotu. Pokud stojí hodně, ale nezní pro vás dobře, pak má malou hodnotu.  Všechna měkká dřeva rostou rychle, zatímco javor, pravý americký nebo honduraský mahagon rostou velmi pomalu. Ty rostou volně v deštných pralesích a těží se okolo 200 let staré. Důvod proč je toto dřevo tak drahé, je jeho pomalý růst v hustém pralese s omezeným světlem. Výsledkem je dřevo s jemnou hustou strukturou. Komerčně pěstované stromy nemají tak hustou strukturu a proto nejsou tak ceněná.

Ve většině případů je cena souprav zaručená/ujednaná. Celojavorové soupravy jsou jednoduše dražší, protože jsou z čistého javoru a ten je drahý. Dostupnost mahagonových souprav se snížila, protože už nezbývá mnoho dobrého pravého „mahagonu“, mnozí bubeníci se je tak nemohou dovolit a navíc jasnější atak užívaný v dnešních typech muziky vede spíše ke zvuku javorových nebo březových souprav. Bříza a buk rostou rychleji a jsou dostupnější, proto jsou o něco levnější. Na závěr to není zas až tak komplikované. Pokud uslyšíte něco, co se vám bez ohledu na cenu, povrch a vzhled zvukově líbí, už víte po čem prahnete a nastává proces hledání podobně znějící soupravy ve vašem rozpočtu. Nenechte se ovlivnit reklamními triky a nechce vybírat vaše uši.

Materiály:

Albasia Falkata

Dřevo jako Albasia falkata se používají jako náhražka za americký JAVOR, protože je levné a poskytuje perfektní povrchy. Pro moje uši má tón s jasným atakem a je vhodné pro středové oku skryté vrstvy.

Javor

Javor je všeobecně vřele znějící dřevo, které produkuje frekvence slušně vyrovnaně v celém spektru. Pravý pomalu rostoucí javory jsou nejvíce ceněny pro úzké letokruhy a rovná vlákna. Dřevo rezonuje extrémně dobře a povrchy jsou taktéž skvělé. Novější a uměle vysazené stromy nemají takovou kvalitu a proto nejsou tak ceněny. Malý buben s korpusem z jednoho kusu „burled“ nebo očkovaného javoru (birdseye maple) má velmi vřelý celkový tón a velmi jasný atak. Javor má velice vyrovnaný tón napříč celým spektrem a je ceněn mnoha bubeníky.

Mahagon

Pravý mahagon z USA nebo Hondurasu přidá oproti javoru asi o 20% na basech, středové a vysoké frekvence jsou podobné, ale výsledný zvuk vnímáme jako vřelejší. Tmavě červené dřevo z jihovýchodní Asie je také prodáváno pod názvem mahagon, ačkoliv to pravý mahagon není. Je nazýván mahagon zřejmě kvůli jeho vzhledu (tmavě červená) nebo díky kácením přírodních pralesů, jež má společné znaky. Asijský „Filipínský mahagon“ je často z ohrožených Dipterocarp pralesů Indonésie, Malajsie nebo Filipín. Podle původu dřeva jsou známi také jako Meranti, Lauan a Keruing. Odtud tedy jméno Filipínský mahagon. Druhy jako Khaya Nyasica nebo African mahogany jsou nyní ohroženy a tudíž méně hojné.

Bříza

Bříza je velmi husté a houževnaté dřevo světlé “blond” barvy a dobře se opracovává. Ve srovnání s JAVOREM produkuje asi o 10% méně basů, ale naopak o 20% více vysokých frekvencí, středy jsou podobné, takže souprava s březovými korpusy, je ta definitivně nejtvrději a nejjasněji znějící souprava. Březové dřevo se těží z rychle rostoucích stromů, které má běžně silný kmen a slušné povrchy. Březová souprava je často uváděna jako přirozeně frekvenčně vyvážená. To pochází z její popularity při použití v nahrávacích studiích už od 60. let, kde je dávka ataku důležitá složka zvuku v nahrávce. To má za následek snadnější prolézání bubnů skrz celkový mix jen s minimálním úsilím.

Topol

Topol se těží z různě rostoucího tvrdého dřeva a je to levnější varianta k javoru nebo bříze. Jeho povrch může být nazelenalý, proto je používám pro středové vrstvy jako náhražka za dražší a méně hojná dřeva. Mým uším zní více jako bříza nebo mahagon než javor.

Lípa

Lípa je skvělé levnější tvrdé dřevo v něčem napodobující zvuk javoru, v něčem mahagonu. Je nicméně hojnější a dává výrobci výhodu v ceně.  Je v mnoha případech používaná pro vylepšení luanu nebo raminu a pro jádrové dřevo pro dosažení více basových frekvencí jakou zvuku javoru. Z toho důvodu si myslím, že zní více jako mahagon než javor.

Lauan,  Luaan nebo Juan:

Jakkoliv psáno, je to levnější alternativa dřev jako je LÍPA nebo „pravý“ MAHAGON. Mým uším nezní jako pravý mahagon, ale více jako bříza. Je to druh levného výplňového dřeva. Spadají sem ohrožené druhy jménem “ramin” nebo “meranti” a další dřeva často uváděná jako luan (psána jakkoliv). LUAN je dřevo s hrubou texturou s propletenou kresbou, lehké ale pevné a odolné, barva je světle krémově červená, dobře se moří, lakuje a leští, i když na něm zůstávají nějaké póry. Red Lauan (Shorea negrosensis) je mateřský strom Maranti – původních obyvatel Filipín, Malaisie a Indonézie,  jsou to obrovské stromy – výška až 60m a průměr kmene až 2m. Asijský „Filipínský mahagon“ je často z ohrožených Dipterocarp pralesů Indonésie, Malajsie nebo Filipín. Podle původu dřeva jsou známi také jako Meranti, Lauan a Keruing. Odtud tedy jméno Filipínský mahagon. Odtud pak název Filipínský mahagon.


<<<  předchozí   obsah   další >>>