Techniky pohybu nohy
Techniky hry na double pedal-single pedal
u bicích nástrojů s využitím Spirální dynamiky
Úvodem bych se chtěl omluvit celému bubenickému národu. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak popsat věci tak, aby to každý pochopil. Zjistil jsem, že je to nemožné. Pokud bych napsal článek profesionálně z pohledu fyzioterapeuta, tak by mě všichni bubeníci asi dali jmen. Pokud bych napsal článek pro laiky, tak mám strach, že by v hlavách bubeníků bylo více otázek než odpovědí. A tak vznikl článek složený ze tří částí. Prolínají se v něm stránky laické, fyzioterapeutické a mé osobní zkušenosti.
Je zde popsáno sedm technik, ale spíše bych je měl nazvat pohyby. Z těchto pohybů vznikají techniky, které využíváte ke hraní. Cílem bylo popsat pohyby.
Ještě pár věcí na vysvětlenou. Techniky, pohyby, označené jako „relaxační“, tak u nich se děje pohyb jen v kotníku s vyloučením celé končetiny. Pohyb spirálně vedený si můžete představit jako když se ždíme ručník. Názvy jsou můj výmysl. Klidně si zvolte své vlastní. Já zvolil takové, které mi v hlavě ihned vyprovokují představu o pohybu. Jediný pocházející z latiny je trojflexe a trojextenze. Pro velké zájemce jsem uvedl i latinské názvy svalů, které si můžete dohledat v anatomickém atlasu.
Neuvádím, jak která technika je lepší z hlediska síly úderu. To už je práce každého z vás. Každému vyhovuje něco jiného.
Přeji všem pevné nervy při čtení a omlouvám se za pravopisné chyby, protože vše píši na poslední chvíli a nebyla provedena pravopisná kontrola někým povolaným.
Přehled technik
- S patami na zemi / „relaxační“/
- Trojflexe
- Trojflexe – špička odraz
- Trojflexe – běh s variantou špička-odraz
- „Kohout“ /chůze se schodů/ s variantou špička odraz, pata odraz
- „Lachtan“ / „relaxační“/
- „Houpačka“ / „relaxační“/
Všech technik, kromě s patami na zemi, se popis týká s patami nad zemí.
Popis je cílen na dvoušlapku. Samozřejmě lze techniky využít i na jeden pedál.
1. Technika s patami na zemi
Zjistil jsem z mého bubenického okolí, že tato technika je nejméně oblíbená a dle mého názoru neprávem. Důvodem jsou bolesti tibialis anterior a extenzorů prstů, které jsou hodně přetěžovány při nesprávné technice hry na pedál. Při nesprávné technice pohybu nohy si svaly nemají šanci odpočinout, protože jsou v neustálé kontrakci, a tím jsou rychle unaveny. Brání se tak dalším pohybům jejich pálením a nakonec bolestí.
Proto bubeníkem dojde k rychlému opuštění této techniky a je nahrazena technikou s patou ve vzduchu, kde zase při nesprávné technice dojde časem k bolestem až křečím v lýtkovém svalu.
Osobně tuto techniku považuji za základní kámen bubenického řemesla a měl by se jí naučit každý. Děti, které se začínají učit hrát na bicí, by měly s touto technikou začít než přejdou k jiným. Tuto techniku bych doporučil i jako rozcvičku před ostatními technikami.
Její nespornou výhodou je stabilní sed, což bubeník při hře potřebuje. O to více se ušetří energie. Páteř je o mnoho méně zatížena, protože váha dolních končetin je na patách. Ostatní techniky tak stabilní sed nemají.
Další výhodou je, že si izolovaně procvičíte a rozcvičíte kotníky. Práce kotníků se prolíná všemi technikami a je dobré mít je symetricky rozcvičené. O to lehčeji by se vám měli učit techniky s patami nad zemí a jejich různé kombinace, protože kotníky už umí pracovat tak jak správně mají.
A v neposlední řadě nám sed s patami na zemi, s ploskami na zemi, byl geneticky
naprogramován. Tělo je tak v nejideálnější pozici co se týká sedu.
A teď jak na to.
Při sedu za soupravou jsou stehna ve tvaru písmene „V“. Toto véčko určuje průměr bubínku, ale také nastavení pedálů. V tomto jsme každý originál.
Bérce jsou kolmo k zemi. Nebo paty pod koleny. Není chybou mít bérce trochu posunuty dopředu. Sám toho využívám, protože se mi tak lépe hraje. Ve své podstatě si o to sama technika říká. Nutí nás k tomu samotný sklon pedálu a anatomie kotníku.
A tady si trochu odskočíme k anatomii.
Co se týká kotníku a jeho rozsahu pohybu, tak se za nulové postavení v kloubu považuje pravý úhel, 90 stupňů, mezi bércovou kostí a přednožím. Toto postavení získáte v klidném stoji.
Když stojíte a zvednete špičku nohy nahoru, tak se udává, že v kotníku nastal rozsah pohybu 15 až 20 stupňů. Čím více je zkrácen triceps surae /lýtkový sval/, tak je pohyb omezenější.
Při výponu na špičky je úhel rozsahu pohybu až 50 stupňů.
Z toho logicky vyplývá, že většina bubeníků využije právě tento směr, kde je více místa pro pohyb. Ale…
Kotník je od přírody „naprogramován“ tak, že se v něm děje pohyb při chůzi kolem nulové polohy směrem nahoru a dolu. Tím je zaručena elasticita svalů a šlach na obou stranách nohy. Při správném pohybovém stereotypu nedáváme šanci svalům se na jedné straně zkrátit, či ochabnout, a tak vzniknout bolestem.
To znamená, že tibialis anterior /přední holenní sval, táhne špičku nohy nahoru/ a triceps surae /táhne špičku nohy dolu, dělá stoj na špičkách/ jsou v klidové /nulové/ poloze právě pokud je v kotníku úhel 90 stupňů.
Když dojde k pohybu špičky nohy nahoru nad horizontálu, tak se protahuje triceps surae a zkracuje tibialis anterior.
Když dojde k pohybu nohy pod horizontálu, tak se triceps zkracuje a tibialis protahuje.
Z toho vyplývá, že pokud bubeník hraje se zvednutou patou a špička nohy se neustále pohybuje pod horizontálou, tak nedochází k protažení tricepsu a dochází k jeho neustálému zkracování. Když k tomu přičtete odpor pedálu, tak jste ve své podstatě jako v posilovně, kde posilujete jen jedním směrem a tím jednostranně přetěžujete. To má za následek až křeče v tomto svalu, ztráta elasticity svalu i šlachy a z toho vyplývající komplikace.
Proto je nutné pro pohyb, aby se děl kolem horizontály oběma směry a byl vyvážený.
Je nutné aby všechny svaly spolupracovaly, protože jen tak nám mohou nejlépe posloužit.
Všeobecně je pro tělo vždy špatné, když se jednostranně přetěžuje.
Příklad. Vzal jsem si metr a změřil jsem si v jakém rozsahu se můj pedál pohybuje nahoru a dolu. Z klidové polohy pedálu do dotyku hlavice s hrací blánou jsou to 2 centimetry.
Pokud mám zabezpečit správnou funkci pohybu v kotníku při hraní, tak bych se měl pohybovat jeden centimetr pod horizontálu a jeden nad ní a tím budu mít svalovou symetrii při pohybu.
Při sedu s patami na zemi a nastavené holenní kosti kolmo k zemi, s přihlédnutím na sklon pedálu, se kotník dostává v klidové pozici do úhlu zvednutých špiček a není moc prostoru pro pohyb nahoru. To je instinktivně vnímáno jako omezení pohybu a proto bubeník trochu poodsedne od soupravy, aby tím dal větší prostor pro pohyb. Zvětší se tak úhel mezi přednožím a holenní kostí a tak prostor pro pohyb v kotníku.
Čím ostřejší úhel mezi holenní kostí a přednožím, tak je pohyb omezenější.
Při spráné chůzi se pata položí na zem a ta musí zůstat ve vzpřímené pozici. Proti ní se stočí přednoží spirálně. Spirální stočení mezi patou a přednožím je základem pro stabilitu a správnou svalovou souhru.
Začal jsem tuto techniku využívat při hraní. Výsledek byl okamžitý. Při hraní s patami na zemi mě vždy asi tak po jedné minutě začaly bolet bérce. Při využití spirálního stočení jsem měl pocit, že mohu hrát do nekonečna. Samozřejmě, že sval na holeni byl cítit, ale asi tak o 80% méně.
Ovšem, že nebylo vše tak jednoduché. Trvalo několik dnů, a trvá to do dneška, kdy jsem každý den cvičil v klidu i v chůzi spirální stočení. Potom jsem sednul za bicí a jak ve zpomaleném filmu se učil pohyb na pedálu. Teprve po několika dalších dnech jsem začal cvičit podle metronomu.
Ještě dnes mám problém s pravou nohou, kdy v rychlejších tempech ji neuhlídám a ona spadne do špatného stereotypu a bérec bolí. Může za to mé koleno, které padá do zevní rotace. Jakmile ho dám do středního postavení napětí v holenní kosti mizí. Je vidět, že záleží na každém úhlu i centimetru. A když se nedaří tak se zastavím a znova zpomaleně opakuji spirální stočení. Musím vynaložit hodně soustředění, aby noha pracovala tak jak má. Ale stojí to za to. Levá je bez bolestí.
Při hraní s patami na zemi záleží i kolik váhy se na ně přenese. Čím méně tím lépe. V tom vám dopomohou stehna na které přenesete váhu pokud se na židli posunete dozadu.
Jako nápověda může posloužit stoj. Náklonem trupu vpřed přeneste váhu těla na špičky a potom to samé udělejte na paty. Tím dostanete informaci jak byly tyto části přetíženy. Potom rozložte váhu tak, aby se rovnoměrně rozložila na celou nohu. Tak zjistíte jak je pata optimálně zatížena a toto zatížení využijte v sedě.
Pohybový stereotyp:
Vzpřímený sed
Stehna véčko
Bérce kolmo k zemi a nebo mírně předsunuty, dle libosti
Přednoží je v ose stehenní kosti, nesmí být vtočeno dovnitř či ven
Pata na zemi, stává se tak středem otáčení pro pohyb
Při sešlapu pedálu a jeho návratu dochází ke spirálnímu stočení pata-přednoží
Jeden střed otáčení: pata
Iniciace pohybu: dolu: spirální stočení pata-přednoží, aktivita m. tibialis posterior
peronaeus longus et brevis, triceps surae
nahoru: spirální stočení pata-přednoží, aktivita tibialis anterior
2. Technika trojflexe
Flexe = ohnutí /v kloubu/
Trojflexi nastartujete, když se zvednete ze židle a začnete chodit. Tak se automaticky startuje trojflexe. Je to pohyb ve třech kloubech. Kyčelním, kolenním a hlezenním. Pohyb se děje ve směru kroku vpřed. Příkladem může být chůze do schodů. Děje se flexe v kyčelním kloubu, kdy se stehno pohybuje směrem nahoru k trupu. Dále flexe v koleni, kdy se bérec pohybuje směrem k zadku. A nakonec flexe kotníku, kdy se špička nohy pohybuje směrem nahoru.
Je to přirozený pohyb, který používáme každý den a není divu, že je hojně využíván při hraní na bicí. Začínající bubeník většinou podvědomě po tomto pohybu sáhne při výcviku na dvoušlapku.
Hraní tímto stylem je fyzicky náročnější než s patami na zemi. Je to tím, že pracuje celá dolní končetina. Protože nohy mají velkou váhu, tak velká většina bubeníků není schopna udržet rovný sed a shrbenou páteř používají jako protiváhu. Tím dochází k velkému stlačení a likvidaci plotének. Je také horší udržet stabilní sed, protože při zvednutí obou nohou se celá váha těla přenese na sedací hrboly na kterých bubeník musí vybalancovat celé tělo, aby nespadl.
Tady bych se přimlouval, aby si všichni bubeníci vytočili židli výš. Aby kyčelní klouby byly výš než kolenní. Je to z toho důvodu, že když jste výš, tak se svaly v kyčelním kloubu blíží k úhlu své přirozené práce. O to lehčeji se hraje. Kyčel a třísla si uleví a nemusí tolik pracovat. Jde hlavně o sval iliopsoas / sval bedrokyčlostehenní/, který se velice rád zkracuje a dokáže vyvolat bolesti nejen zad, ale i pánve.
Při této technice se hraje s patou nad zemí. Jak je pata nad zemí je individuální věc.
Čím výše, tím více se zkracuje lýtkový sval.
Pohyb.
Při pohybu jsou zde tři středy otáčení. Jeden kyčelní kloub, druhý kolenní, třetí hlezenní kloub. Ve všech těchto kloubech se děje pohyb. Největší pohyb je v kyčli a kotníku. Nejmenší je v koleni. Tuto techniku bychom mohli nazvat „ poloviční chůze“. Je zde pohyb nohy jako když ve stoje z místa vykročíte jednou nohou dopředu a položíte ji na zem, kde se celá ploska nohy opře o zem. A zde pohyb končí. Potom zkuste nohu zvednout zpět a znovu položit na zem. To je přesně pohyb celé končetiny, který se děje při sešlápnutí pedálu. A jak to vlastně je s tím pohybem? Kde začíná a kde končí samotný pohybový děj?
Každý by čekal, že začátek pohybu je v kyčelním kloubu. Ne, je to trochu výš. A to aktivitou břišních svalů!
Pohybový stereotyp v trojflexi
Směr nahoru:
Vnitřní spirála pánve a tím aktivita břišních svalů
Flexe kyčelního kloubu
Flexe kolene
Flexe dorsální kotníku, spirální stočení pata-přednoží
Směr dolu, směr sešlápnutí pedálu: Extenze = natažení
Extenze kyčelního kloubu
Extenze kolene
Extenze kotníku /plantární flexe/ se vzpřímenou patní kostí a se spirálním stočením přednoží a následuje úder do bubnu.
Pozor! Aby noha správně fungovala musí se patní kost, při spirálním stočení přednoží, udržet v pozici kolmo k zemi! Proto bych doporučil začít vždy rozcvičovat nohu s patami na zemi a postupně po „ milimetrech“ zkoušet zvedat patu.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit velkou úlevu v kyčelním kloubu a třísle při využití vnitřní spirály pánve.
Tři osy otáčení: kyčel, koleno, kotník
Iniciace pohybu: vnitřní spirála pánve
3. Technika trojflexe – špička odraz
Co do pohybu dolní končetiny je tato technika stejná jako v kapitole trojflexe.
My k ní akorát přidáme aktivitu přes špičku nohy. V chůzi to vypadá tak, že noha dělá trojflexi, potom noha klesá k zemi a staví se na patu. Dále se pohyb přenáší přes plosku nohy na špičku. V tuto chvíli se zvedá pata a dochází k aktivitě příčné klenby nohy, propulse, která svou aktivitou „vystřelí“ celou dolní končetinu vzhůru a uleví tak kyčelnímu kloubu a tříslům, které o to více zatěžujeme, když příčná klenba není aktivní.
Tato aktivita příčné klenby se využije v momentě, kdy se palice pedálu opře do blány, jako do země, a tuto pevnou půdu pod špičkou využijeme pro odraz nohy od blány směrem nahoru s využitím příčné klenby. Příkladem tohoto pohybu jsou poskoky na špičkách nohou. Dopad nohou na zem je jako dopad nohy s palicí na blánu a odraz od země nahoru je přesně to o co nám v této technice jde.
Nejtěžší v této technice je umět zapojit svaly příčné klenby.
Pohybový stereotyp
Směr nahoru:
Vnitřní spirála pánve
Flexe kyčelního kloubu
Flexe kolene
Flexe dorsální kotníku, spirální stočení pata-přednoží
Směr dolu, sešlápnutí pedálu:
Extenze kyčelního kloubu
Extenze kolene
Extenze kotníku /plantární flexe/ se vzpřímenou patní kostí a se spirálním stočením přednoží. Následuje úder do blány s následnou aktivitou svalů příčné klenby, propulse, a noha je „vyhozena“ směrem zpět vzhůru.
U této techniky mě po prvních pohybech překvapila jedna věc. Okamžitě zmizelo napětí v bederní páteři, které způsobuje m. iliopsoas. U klasické trojflexe bez odrazu musí být přeci jen, i přes aktivitu vnitřní spirály pánve, více aktivní, aby pomohl flektovat nohu v kyčelním kloubu. Tím je pořád cítit napětí v bederní páteři. Ale při technice s odrazem jako by z pohybu „zmizel“.
Z osobního prožitku a procítění bych tuto techniku řadil nad klasickou trojflexi.
Tři osy otáčení: kyčel, koleno, kotník
Iniciace pohybu: vnitřní spirála pánve
4. Technika trojflexe – běh
Trojflexe-běh nám uzavře celý cyklus technik trojflexí. Přidáme poslední prvek a to je aktivita paty. Při chůzi, když se noha pokládá k zemi, se staví noha nejprve na patu. Potom následuje pokládání nohy mírně přes zevní stranu plosky nohy s pronaci přednoží od malíčku k palci nohy. Pozor na jednu věc! Při kontaktu paty s pedálem nejde o „ náraz“ paty jako při chůzi, ale spíše o lehký kontakt. Nazval bych to otření se o pedál. Pokud budete využívat náraz paty silou, tak se můžete připravit na bolesti pat. Což není cílem. Cílem je si hraní užít a ne přežívat v bolestech.
Pohybový stereotyp
Směr nahoru:
Trojflexe dolní končetiny s vnitřní spirálou pánve
Směr dolu, sešlápnutí pedálu:
Trojextenze kyčel, koleno, kotník
Lehký dotek paty
Pronace přednoží s úderem do blány
Když vložíte do této techniky techniku špička odraz, tak je celý cyklus trojflexe uzavřen.
Varianta: Ttrojflexe-běh-špička odraz
Směr nahoru:
Trojflexe dolní končetiny s vnitřní spirálou pánve
Směr dolu, sešlápnutí pedálu:
Trojextenze kyčel, koleno, kotník
Lehký dotek paty
Pronace přednoží s úderem do blány, aktivita příčné klenby a odraz nohy nahoru
Tři osy otáčení: kyčel, koleno, kotník
Iniciace pohybu: vnitřní spirála pánve
5. Technika „Kohout“ /chůze se schodů/
V momentě, kdy jsem začal cvičit tuto techniku, viděl jsem v hlavě kohoutí a slepičí chůzi. Až později se mi vyobrazila v hlavě chůze se schodů.
Když se jde se schodů noha se pokládá nejprve na špičku s patou ve vzduchu. Při doteku špičky nohy se zemí se pata pokládá na zem. Z tohoto pohybového stereotypy vychází hrací technika. Tato technika je vlastně „dvojflexe“/kyčel, koleno/, kdy špička nohy je spadlá k zemi. Při pohybu nohy dolu jde špička nohy napřed až do doby úderu. Pata je v tu chvíli pořád výš než špička nohy. V momentě úderu získává špička oporu /položení nohy na nižší schod/ a následuje volný pohyb paty k zemi. Pata se nedotkne pedálu.
Zde se nabízí ještě dvě varianty: špička odraz – bylo probráno u předcházejících technik
pata odraz – pata se zlehka odrazí od pedálu
Pohybový stereotyp
Směr nahoru:
Dvojflexe kyčel, koleno, se špičkou volně spuštěnou k zemi v kontaktu s pedálem.
Směr dolu, sešlápnutí pedálu.
Dvojextenze kyčel, koleno, špička směřuje k zemi, při úderu pata volně padá k zemi a její pohyb končí těsně nad pedálem bez doteku. Nebo dojde k lehkému nárazu paty o pedál a noha se pohybuje zpět vzhůru.
Tři osy otáčení: kyčel, koleno, kotník
Iniciace pohybu: vnitřní spirála pánve
I při této technice je nutno uhlídat spirální stočení přednoží vůči patě.
6. Technika „lachtan“
Tato technika je velice jednoduchá a energeticky nenáročná co se do pohybu celé končetiny týče. Asi si dokážete představit jak lachtan ve vodě zabere ploutvemi, aby mohl plavat. Tak si představte, že vaše noha je jako ploutev a vy uděláte přesně ten pohyb.
Pohyb se děje jen v kotníku. Jinak celá noha je bez pohybu. Pohyb se děje jen pod horizontálu směrem k zemi. Po úderu se špička, při návratu nahoru, nedostává nad horizontálu. Nevýhodou je jednosměrná zátěž pro lýtkový sval, který se zkracuje. Jak bylo už napsáno může to skončit i bolestí a nebo křečí svalu. Je výhodné kombinovat tuto techniku s protahovacím cvičením zmíněného svalu a tím ho uvolňovat a předcházet tak křečím.
Pohybový stereotyp
Vzpřímený sed s vypodloženými stehny, pohyb jen v kotníku
Směr nahoru: jen do horizontály, spirální pohyb pata-přednoží
Směr dolu, sešlápnutí pedálu: spirální pohyb pata-přednoží
Jedna osa otáčení: kotník, kyčel a koleno bez pohybu
Iniciace pohybu: směr dolu kotník: spirální sešroubování pata- přednoží, aktivita tibialis
posterior, peronaeus longus et brevis, triceps surae
směr nahoru kotník: spirální sešroubování pata-přednoží, aktivita tibialis
anterior
Tato technika na mé nohy působí velice příjemně a hlavně relaxačně. Dochází k rychlému uvolnění kotníků přes spirální sešroubování.
7. Technika „houpačka“
Asi už jste viděli a nebo sami zažili houpání na houpačce. Je řeč o houpačce s pevným bodem uprostřed a ne o houpačce zavěšené na větvi. Při pohybu jedné strany dolu jde druhá nahoru. A to je princip, který využijete při pohybu v kotníku. Jeden pól je pata a druhý špička. Mezi nimi je pevný bod kotník. Tento „houpačkový“ pohyb se děje při chůzi, takže využíváte při hře přirozený pohyb. Když si představíte horizontálu, tak dochází k rytmickému střídání pohybů, kdy špička jde pod horizontálu a pata nad ní. Potom je vše naopak. Středem otáčení je kotník.
Pohybový stereotyp
Vzpřímený sed s vypodloženými stehny, pohyb jen v kotníku
Směr nahoru: spirální sešroubování pata-přednoží
Směr dolu: spirální sešroubování pata-přednoží
Jedna osa otáčení: kotník, kyčel a koleno bez pohybu
Iniciace pohybu: směr dolu-spirální sešroubování pata-přednoží, aktivita tibialis posterior,
peronaeus longus et brevis, triceps surae.
směr nahoru-spirální sešroubování pata-přednoží, aktivita tibialis anterior