Koncept ladění
Postup ladění – návrh:
Musíte mít jasno v tom, co je základ vašeho hraní, který buben je pro váš zvuk základní. Když už to máte vyřešené, můžete se pustit do práce. Zde jsou 2 základní koncepty ladění:
Nejnižší, nejtlustší zvuk:
Začněte ladit u největšího floortomu a nalaďte zvuk jak je popsáno v kapitole "Výsledky - co to znamená". Zásadně nezačínejte s laděním od nejmenšího bubnu, protože se může stát že při snaze o dodržení intervalů mezi bubny se u největšího bubnu dostaneme mimo jeho ladící rozsah, kdy buben již nehraje nebo ho budeme muset posunout do jiného "nevhodného" intervalu. Proto ladíme soupravu vždycky od největšího k nejmenšímu bubnu.
Úderný zvuk, top 40, kde je kladen důraz na přechody přes tomy:
To co obvykle řídí váš zvuk jsou tomy. Pokud hrajete 2 nebo 3 tomy, vezměte prvně na řadu druhý nebo první tom, to je střed vaší práce, odtud začněte. Pokud naladíte ostatní bubny do intervalu po 5tónech, zvuk bude velký, plný a doplněný o souznění. Pokud naladíte v intervalu o 3tónů, zvuk bude trochu tenčí a sušší, což může být vhodné snímaní mikrofony. Tip: Nelaďte velký buben příliš nízko, dodržte interval 5 tónů pod největší floor tom.
Intervaly a rozměry bubnů
Zde uvádím jen svůj názor, neplatí pro to žádné pravidla, ale první dva body platí všeobecně:
Průměr korpusu ovlivní výšku ladění více než hloubka korpusu.
Tím se myslí, že pokud chcete opravdu hluboký zvuk bubnu, tak velký průměr nelze ničím nahradit. Koupíte-li soupravu s 14” floor tomem, tak si pak nemůžete stěžovat, že nelze naladit tak nízko, jak jste mylně očekávali. Jednoduše nemůžete 14“ udělat tak hlubokým jako 16“, ale naopak 16“ můžete naladit na výšku 14“. Ovšem bez ohledu na to jakou cestou se vydáte, mějte na mysli, že pro většinu bubeníků je nejdůležitější odskok paličky od blány! Takže velmi nízkým laděním se můžete dostat do rozporu s vaším stylem hry.
Hloubka korpusu je přímo úměrná zřetelnosti, rezonanci a hlasitosti bubnu.
Hloubka ve spojení s celkovou konstrukcí a typem dřeva dává bubnu charakter. Například, korpus o rozměrech 12"x10" (průměr x hloubka) dává povrch 370 čtverečních palců, zatímco 12"x9" jen 333“, což rozdíl v ploše korpusu o 11% a zhruba to samé platí o rezonanci a energii. Pokud je korpus přiměřeně tenký, bude tón bubnu s hloubkou 10“ mírně hlubší a o několik milisekund delší. Zvukaři tomu říkají „tlustší“. Přidání hloubky také zvýší hlasitost bubnu. Pokud je korpus tlustý, přidáním hloubky se promítne do větší hlasitosti směrem kolmo od blány. Bez ohledu na průměr, změna hloubky o 1“ znamená pro buben zvýšení plochy o 11% nebo snížení o 10%. Takže tom 12” x 8” má o 20% menší povrch než tom 12” x 10”. Jednoduše je hloubka úderu patrnější u 12” x 10” než u 12” x 8”.
Jen pro poznámku, většina bubeníků pořád mluví o tom, že chtějí více rezonance, ale pak jsou a koupí nějaké tlumítko pro odstranění nežádoucího vysokého přeznění. Přeznění je samozřejmě také forma rezonance. Pokud chcete artikulovanější zvuk tomů, doporučuju pořídit korpus s menší hloubkou než tzv.“power tomy”. Můžete si myslet, že větší hloubkou získáte buben, který lze ladit hlouběji, ovšem za cenu ztráty kontroly nad rezonancí. Posuďte jak zvukově pevný a konkrétní je malý buben o hloubce 3” než s hloubkou 6-7”. Podobně to platí i u tomů a velkém bubnu.
S tímto konceptem na mysli jsem si ověřil, že 12” buben se lépe páruje s 10” nebo 14” bubnem, než s 11” nebo 13”. Obecně se věří, že „sudé“ rozměry se lépe ladí. Nevím proč se to říká, já sem si ověřil, že vše lze dobře naladit, pokud ladíme v intervalu, který nám dovolí daný průměr/hloubka korpusu. Proto také pokud se budete snažit naladit 13” tom v páru s 12” tak, aby zněl jako 14” a tím se zvýšil požadovaný rozdíl ve výšce tónů, naděláme si jen zbytečné problémy. Zdá se, že přeskočením jednoho nebo dvou rozměrů mezi průměry bubnů zní pak souprava více melodicky – viz kapitola „Ladění do not a intervalů – návrh“.
Zde jsou některá moje doporučení:
- - Použijte místo klasických hloubek "Power Tomy" pokud máte rádi velké floortomy.
- - Použijte nízké "FAST" tomy (Fundamentally Accurate Sized Toms) pokud hrajete v malém prostoru nebo když potřebujete jen menší "power".
- - Malé bubny laděné nízko znějí docela dobře, velkoprůměrové bubny laděné vysoko většinou dobře nezní.
- - Osvědčilo se mi kombinovat bubny s těmito rozměry (průměr x hloubka): 8x8, 10x9, 12x10, 14x12, 16x14, 18x16, 20x16, 20x18, 22x16, 22x18, 24x18.
- - Pokud máte rádi pevný/konkrétní zvuk, zvažte pořízení tomů o 2 palce mělčí než jsou výše uvedené.
Ladění do not a intervalů – návrh
Když sem původně psal tuhle sekci, dostal jsem strašně moc zavádějících dotazů a rozpoutala se velká diskuze o ladění na určité tóny. Nejčastěji položená otázka byla jaké je standardní ladění pro mojí soupravu?
Neexistuje žádné standardní ladění pro rock nebo jazz nebo country. Tím je například myšleno, že každý rockový bubeník neladí kopák do „C“ atd. Existuje ovšem koncept intervalů mezi bubny, který mají tendenci bubeníci používat a to je tercie nebo kvinta. Klasicky jsou to intervaly, které napodobují tóny v písničce "Here Comes the Bride" (asi něco podobného jako naše ov-čá-ci), ale nemusí to být ty stejné tóny, jde jen o ty intervaly. Menší intervaly jsou typičtější pro rock, větší zase pro jazz. Pravda, většina bubeníků se o to moc nestará. Ovšem moje zkušenost je taková, že většina ostřílených bubeníků se o vzájemný poměr mezi bubny stará.
Ale pamatujte, že práce bubeníka není jen dobře zahraný rytmus, ale i celkový dobrý zvuk nahrávky. Pokud jste placeni za rychlou práci, musíte být schopni také rychle poladit/vychytat zvuk. Pravý studiový bubeníci musí nahrát 1 až 3 skladby během 2 až 4 hodin a každá skladba je specificky zaměřena. Většinou bubeníci vyvažují zvuk soupravy, tak aby se tzv. netřískal s basou nebo klávesami v nízkých polohách. Bubny když je zahrajeme zároveň vytvoří melodickou strukturu, tak aby mikrofony nebrali disharmonické přeznění. Znají svoji soupravu a opírají se o velmi specifický vztah mezi jednotlivými bubny a často jsou ochotni změnit jen zvuk činelů nebo malého bubnu (výběrem z mnoha toho co vlastní a poslouchají nahrané stopy a dolaďují svůj výběr).
Když se hraje živě a speciálně když máte kapelu hrající převzaté skladby různého žánru, máte se držet toho, co jste a nejste schopni dosáhnout. Nebudete mít možnost měnit ladění tak aby padlo do určité skladby. Podle mého názoru je koncept ladění zaměřen hlavně na to dostat z každého jednotlivého bubnu nejlepší tón (který vám sedí). Ale především je potřeba se držet reality a tak nějak se spokojit s tím co máte. Nejvíce zklamání pochází z nereálného očekávání a nepochopení skutečnosti, že můžete mít na dosažení svého cíle špatné rozměry bubnů. V konečném součtu každé 2 bubny na které udeříte zároveň vydají nějaký zvuk a může vám to tak stačit. Ovšem není nic příjemnějšího, něž když znějí spolu jakoby v „akordu“. A to je v kostce koncept, který se tu snažím vysvětlit. Zahrajte na všechny vaše bubny a ujistěte se, spolu znějí melodicky, je jedno jestli v terciích, kvartách nebo kvintách, nezáleží skutečně jak spolu hrají jako celek, spíše než jako jednotlivé bubny.
Nejlepší rada kterou mohu nabídnout (kromě poznání svého nástroje) je, že nemusíte znít stejně jako váš kolega basák/klávesák. Tohle je základní zvukařský princip. Každý nástroj potřebuje pro svoji srozumitelnost v nahrávce svůj prostor. Takže pokud basista zahraje notu, která se kryje s některým úderem do bubnu, musí být barva a tón mezi nimi jiný. Měli byste vědět na jakém tónu váš buben zní nejlépe. Proč? Protože když si dáte práci tyto tóny najít, uvidíte to najednou i z hudebního hlediska. Dvě noty hned vedle sebe (sekunda) zahrané zároveň např. na klávesách znějí vyloženě špatně a tomu se musíme vyhnout. Hrajte jakékoliv kombinace not v intervalu 3 nebo 5 not (tercie nebo kvarta) vždy to bude velmi melodické. Z toho důvodu takto naladěné bubny budou znít v důsledku vzájemného souznění po úderu lépe a zvuk bude jakoby „větší“. Toto není naprosté pravidlo, ovšem obecně byste měli vyzkoušet hrát oběma rukama zároveň na všechny kombinace 2 různých bubnů a snažit se naladit tak, aby při úderu zněli všechny kombinace jako akord. Myslete na tento typ věcí když přelaďujete soupravu pro jiný prostor.
Je třeba zdůraznit, že zde nejde o to naladit bicí do tóniny (akordů) v které se skladba hraje, ale dostat soupravu do souladu. Ačkoliv když máte čas při nahrávání ve studiu, můžete vyzkoušet ladění podle tóniny skladby a určitě zjistíte, že výsledek je super. Ale kdekoliv jinde stačí najít ladění, které se hodí pro váš hudební styl a modelu vašich bubnů.
Například, já vím, že moje bicí nejlépe hrají naladěny takto:
- 10"x 9" tom: Dis
- 12" x 10" tom: Ais
- 14" x 12" floor: F
- 16" x 14" floor: C
- 22" x 16" kick: hrací blána - F (o oktávu níž než 16" floor tom), rezonanční blána - E
- Hlavní malý buben 14" x 6" YAMAHA Anton Fig: G nad 10" tomem (D#), obě blány stejně.
Zjistil jsem to přesně podle všech kroků, které jsem zde uvedl. Také mi to může pomoci rychle naladit celou moji soupravu poslechem těchto tónů a doladěním příslušných bubnů na jejich výšku.
Rezonance - (navzdory ladícímu úsilí)
Zdá se mi, že ve studiu jsou některé frekvenční křivky, které se zvukaři snaží na bicí prosadit. Bubeníci často mluví o nestejném přirozeném charakteru jejich bubnů. Fakt je, že se rezonance u všech bubnů nezdá stejná. Pokud se více zabýváte akustikou tak víte, že v místnostech s rovnoběžnými stěnami vznikají "stojaté vlny". To také platí pro konstrukce jako jsou reprobedny nebo bubny. Tyto problémy se dají překonat zvýšením hmotnosti, rozbití vln, ztužení nebo přidáním pohltivých materiálů. . Bubny mají z principu tvaru válce stěny rovnoběžné ve všech směrech. Pokud mají stejný průměr jako hloubku, může být problém výraznější.
Frekvence stojatých vln „f“ může být vypočtena podle vzorce:
f = v / 2d, kde „v“ = rychlost zvuku, která je 330m/s, "d" je průměr bubnu v metrech.
Jaký to má význam?
Buben sám o sobě vytváří velmi rezonující tón bez ohledu na ladění a je založený na rozměrech a může být velice silný jakmile blány a ostatní dovolí naladění na tuto frekvenci. Takže u 24“ velkého bubnu můžeme najít rezonanční frekvenci 282Hz, která odpovídá tónům někde mezi C#4 a D4. zatímco pro 22“ buben je to frekvence 308 Hz, což odpovídá D4 až D#4. Pokud tento princip aplikujeme na 12" tom, dostanete frekvenci 565 Hz nebo tedy D5 až D#5. Pokud prostudujete „Frequencies for equal-tempered scale“ tak zjistíte, že A4 se nachází ve středu škály a je to poměrně vysoký tón a navzdory všem pokusům udělat zvuk bubnu hlubší mají přirozenou frekvenci, na které by nejsnáze rezonovali. To je frekvence na která by se blány nejsnadněji vybudily. Tato „základní“ frekvence se opakuje v dvojnásobcích, u 22“ je to 308Hz a také silná presence na 154Hz, 616Hz a 1232Hz.
Obvykle jak silná je zeď v závislosti na materiálu ze kterého je udělaná, má účinek na schopnost vibrovat, vydávat zvuk a může ovlivnit zvukovou barvu a rezonanci kterou z bubnu slyšíme. To je často popisováno jako „vřelost“ nebo „ostrost“ zvuku. Atak úderu je zvuk ovlivňovaný především typem blány a paličky, ale také ekvalizací pokud použijeme mikrofony. Ale vlastní princip platí, je daný tvarem bubnu a faktem, že se jedná o tuhou konstrukci a proto je matematicky dáno, že vytváří stojaté vlnění o určité frekvenci. Ti z vás, kteří se více zabýváte zvučením bicích poznáte frekvence, takzvané problémové oblasti, které jsou například frekvenční poklesy v charakteristice mikrofonů na "kopák" a které jinak hledáte a potlačujete na ekvalizéru.
Toto jsou přirozené průběhy založené na rozměru a ta samá pravidla platí i pro akustiku prostředí. Některé frekvence jsou jednoduše vyrušeny, pokud se faktory jako velikost místnosti, tvar a umístění soupravy sejdou najednou. Protože stojaté vlny se vyskytují ve středu mezí dvěmi paralelními povrchy, jednoduchým pohybem ze středu můžete najednou slyšet frekvence, které byly akusticky potlačeny. Umístěním soupravy do ¼ vlnové délky problematické frekvence (neboli silné frekvence) vám dá na této frekvenci nejvyšší hlasitost.
Souhrnně, můžete se snažit dostat z bubnu tón – budou ladit. Ovšem jaká je ta správná nota je těžké určit,, snad jen pokud naladíte na rezonanční bod (pokud je to předmětem). Tímto dodáme důvěryhodnost myšlence, že velikost korpusu vytváří tón, ale také se zdá, že ladění na tón je nesmysl. Také pokud nezní stejně ohledně rezonance, mělo by to pomoci pochopit proč tomu tak je trochu více než jste možná uvažovali předtím.
Mikrofony - jak jejich použití ovlivní zvuk
Hraní na soupravu s mikrofony a bez nich je velký rozdíl. To není výukový program na použití mikrofonů, jde zde jen pochopení jednoho jednoduchého základního faktoru. Pokud zvučíme soupravu tzv. „na blízko“, mikrofony můžou a většinou dělají tzv. proximity efekt. Když se podíváte na mikrofony používané na tomy, vidíte pokles (pozvolný náběh) frekvenční křivky v basech jako je tomu u většiny dynamických mikrofonů. Tento pokles lze kompenzovat proximity efektem. Tento efekt je mnohem menší u elektretových (kondenzátorových) mikrofonů. Proximity efekt je vlastnost mikrofonu zdůraznit basové frekvence pokud je zdroj zvuku (blána) velmi blízko membráně a tím i vyzvednout základní basový tón bubnu. Funguje to i obráceně, tedy když mikrofon od blány oddalujeme basy se postupně vytrácí (někteří výrobci uvádějí frekvenční charakteristiku mikrofonu měřenou z různé vzdálenosti od zdroje, kde je pak tento efekt jasně patný). Když tedy snímáme zblízka zvýrazníme tak basové frekvence jinak většinou mrtvě znějících nebo nedostatečně “basujících“ tlumených dvojvrstvých blan. Z toho důvodu nikdy nekupujte mikrofony jen podle uváděné specifikací nebo frekvenční křivky (ta je standardně uváděna pro vzdálenost, kde již proximity efekt není účinný). Mikrofony slyší a zdůrazňují to co uši nemohou. Experimentujte, protože proximity klesá se vzdáleností mikrofonu od blány.
O tomto tématu více v budoucnu.
Velký buben – triky s mikrofonem
- - I malá změna polohy mikrofonu (½”) dokáže udělat velké změny. Přiblížení blíže k rezonanční bláně má za následek méně definovaný a více "boom" zvuk.
- - Umístění mikrofonu blízkou vnitřního tlumení (molitan, polštář, deka, …) ořízne rezonanci a zvýší presenci.
- - Umístění mikrofonu blízko hrací blány se projeví středovým atakem, vřelost zmizí, ale hluboké frekvence zůstanou. Pozor nepřibližovat moc blízko!!! zvuk je pak ořízlý nebo hrozí dokonce zničení mikrofonu.
- - Dvě blány bez díry – 1 mikrofon: Umístění mikrofonu zvenku ke hrací bláně, ale NE směrem nahoru. Zkuste přehodit fázi mikrofonu, někdy dostanete větší punch/průraznější zvuk.
- - Pokud mikrofon příliš snímá struník malého bubnu (bzučení), zkuste slepit z kartónu trychtýř kolem mikrofonu, snížíte tak nechtěné vysoké frekvence nebo alespoň skloňte mikrofon dolů pod úhlem 35stupňů.
- - Dvě blány bez díry – 2 mikrofony: Přefázování jednoho z mikrofonů při snímání obou blan (tedy z obou stran) je podmínkou. Výsledný zvuk je pak v rukou zvukaře, protože záleží jak se oba sejmuté zvuky smíchají.
- - Když nahráváte, vezměte velký kotel/floor tom a položte ho před rezonanční blánu velkého bubnu, nalaďte kotel velice nízko, snímejte velkým membránovým mikrofonem.
Triky pro zvučení malého bubnu
- - Pro kontrolu přeslechů z hi-hat použijte mikrofon s hyperkardioidní charakteristikou. Pak musíte brát hi-hat overheadem nebo zvláštním mikrofonem, což může být výhoda, ale záleží to na filozofii.
- - K zachycení "prásku" bubnu speciálně pro silové hráče, snímejte spodní blánu pod struníkem mikrofonem opačné polarity.
- - Příliš mnoho přeznění: neumisťujte mikrofon tak, aby mířil do oblasti 2 palce od okraje blány, teda pokud opravdu nechcete sejmou přeznění a nebo pokud používáte hrací blánu jako je Evan's Genera Snare Batter, Aquarian Studio-X nebo REMO PowerStroke3, pískované modely.
- - Vyvarujte se snímání blány příliš z blízka, umístěním 2-3 palce nad a mimo blánu a namířením na střed získáme přirozenější zvuk.
- - Ve zvuku není dostatek struníku, pokud je mikrofon moc blízko blány nesnímá ne tolik "prásku", ale spíš zvuk jako timbales. Silnější úder se rovná ještě menšímu "prásku". Můžete také umístit mikrofony nad blánu asi 1 palec přes ráfek a namířit na střed. Takto se vyhneme sejmutím "tepla" a získáme více z rezonance korpusu.
- - Pokud nemáme jasně znějící malý buben, umístěte pouze jeden mikrofon obrácené polarity zespod asi 3 palce od ráfku a vycentrujte ho na strunění.