Ladění bicích

Je asi zbytečné se o ladění nějak rozepisovat, protože už o tom byly popsány stohy papíru. Rozhodně nejobsažnější z těchto stohů je bezesporu dnes již zcela kultovní Bible ladění bicích nástrojů. Před započetím pročítání si ovšem prosím uvědomte několik důležitých věcí. Předně počítejte s tím, že z toho prostě nebudete příliš moudří. Hlavně nezkoušejte to, co jsem kdysi zkusil já sám – vytisknout si kapitoly o ladění jednotlivých bubnů, vyrazit s tím k sestavě a zkusit ji podle toho naladit. Takhle to bohužel nefunguje. Ladění bicích vyžaduje zkušenosti – vyžaduje vycvičené ucho, které se „vyzná“ v tom, co znamená to či ono při úderu do blány a vyžaduje také určitý cvik v tom, čím a jak moc otočit. Ladění bicích je hrozně moc o citu, o trpělivosti (hlavně v začátcích) a o chuti experimentovat a hledat. Bibli tedy neberte jako návod, ale spíše jako velmi velmi VELMI zajímavé a podnětné počtení, které vám objasní celou řadu faktů a zákonitostí.

Co užitečného tedy říci k praxi? Jak poradit někomu, kdo se s laděním bubnů teprve seznamuje? Vezmu to podle sebe a nastíním devatero bodů, které je dle mého názoru důležité míti neustále na paměti:

1) Zapomeňte na to, jak znějí bicí na nahrávkách vašich oblíbených kapel.
V hudebním studiu procházejí bicí rozsáhlým procesem zvukařské alchymie a výsledný efekt moderně znějících bicích frekvenčně bohatých a zvukově průrazných se prostě liší od jejich skutečného vyznění. Nesnažte se tedy vůbec napodobit buben tak, jak zní na vámi milovaném albu. Snažte se buben ladit tak, abyste s něj vymačkali co nejlepší možný zvuk.

2) Nebojte se dozvuku – je potřebný!
Na studiových nahrávkách ho moc neslyšíte, protože se stává součástí celkového vyznění, ale pokud se mermomocí (pomocí všemožných izolep a tlumítek) pokusíte dosáhnout tak krátkého zvuku bubnu, jak ho (nejspíš) vnímáte u valné většiny moderní produkce, tak vám to sice možná bude znít dobře, ale ve studiu bude obrovský problém dostat z toho tlak, sílu a průraznost. Bez plného rozeznění korpusu – bez toho obsahu – bez toho prostě buben nemá sílu. Tón bubnu by neměl doznívat příliš dlouho, protože s tím už je zase při zvučení problém, ale rozumný přirozený dozvuk je prostě potřeba.

3) Jak dosáhnout rovnoměrného napnutí blány?
Blánu položte na korpus, nasaďte ladící šrouby přitáhněte těsně nad moment utahování. Nyní šrouby utáhněte pouze prsty – vždy metodou dva proti sobě současně utahovat. Snažte se takto všechny šrouby utáhnout stejně – na maximum, co vám prsty dovolí. Nyní pomocí klíčku utáhněte každý šroub o půl otáčky a opět postupujte vždy křížem – nejprve jeden šroub, poté šroub naproti němu, potom další šroub a poté ten naproti němu, atd. až budou všechny utažené. Zkuste lehce klepnout nehtem na blánu kousek od středu, zda se začíná ozývat, nebo je ještě „mrtvá“. Pokud je zcela mrtvá, tak udělejte stejným způsob další půl-otáčku. Nyní byste měli mít slušnou výchozí pozici – buď úplně, nebo téměř rovnoměrně napnutou. Zkuste nyní vždy nehtem poklepat na blánu hned vedle jednoho šroubu a poté u šroubu protějšího. Pokud se ozývá blána u jednoho šroubu hlouběji, než u druhého, utáhněte (VELMI DROBNĚ – tak osminu otáčky) blánu u toho šroubu, kde se ozývá výš (ano, zdá se to divné, ale je to tak – vysvětlení můžete najít ve videích Boba Gatzen – viz níže). Takto postupně u všech šroubů. Ale pozor, toto chce velmi dobrý (a trénovaný) sluch – ty rozdíly ve výškách tónů budou naprosto minimální a v této fázi se klidně může stát, že vás uši budou klamat, uděláte pár špatných otáček a už buben nenaladíte, pokud nezačnete znovu od začátku. Pokud si připadáte bezradní, budete muset pořídit ladičku (viž níže). A nebo raději tuto fázi vynechte a pokračujte dále. Nyní zkoušejte vždy poklepat nehtem u jednoho šroubu a poté u šroubu sousedního. Pokud je jeden nižší, utáhněte ten, který je nižší a ten, který je naproti němu (abyste nenarušili křížové napnutí, které byste touto dobou měli mít srovnané, nebo minimálně téměř srovnané). Opět to chce velmi drobné pohyby (cca 1/8 otáčky). Touto metodou by se vám postupně mělo podařit dosáhnout toho, že u každého šroubu bude stejná výška tónu. Hotovo.

4) Poté, co budete mít obě blány bubnu na takto nízké ladění rovnoměrné,
zkuste buben položit naležato (tzn. na korpus) na měkký povrch (nemusí to být zrovna peřina – stačí obyčejný koberec) jemně přiložte prsty jedné ruky na jednu blánu a nehtem klepněte doprostřed té druhé. A hned potom opačně (druhou „zatlumte“ a klepněte na první). Porovnejte rozdíl ve výškách tónů. V tuto chvíli nám jde o to, vytvořit interval mezi oběma blánami, jaký chceme. Většina lidí ladí (u tomů) resonanční blánu o cca tercii výš, než hrací. Někteří lidé mají rádi obě na stejném tónu (tím dosáhnete plné resonance a dlouhého sustainu). Jsou i tací, co rádi ladí resonanční hlouběji. Je to čistě každého vkus a jde o to experimentovat a najít to „své“. Vždy si jednu blánu utáhněte, nebo povolte (všechny šrouby, křížem, zachovejte rovnoměrné napětí – vždy bleskově zkontroluje sousední šrouby – viz fáze tři v předchozím odstavci) a zkuste znovu interval, dokud nebude takový, jaký ho chcete. A dále samozřejmě můžete zkoušet při zachovaném intervalu obě blány více utáhnout (vyšší výsledný tón) nebo obě povolit (nižší výsledný tón).

5) Zajímavý přístup k sladění všech tomů do kompaktního vyznění v sestavě ukazuje například Billy Ashbaugh
ve své minisérii pro DummerConnection.com. Hned v prvním videu (v 1:36) ukazuje příklad, jak znějí resonanční blány jeho tomů a jaký dohromady tvoří harmonický základ. Tohle je určitě dobrý začátek – dostat resonanční blány jednotlivých tomů na rovnoměrné napnutí a utažené tak, aby postupně tvořily sled tónů, který vám vyhovuje, který vám přijde zajímavý, nebo se kterým teď zrovna chcete experimentovat. Je také dost dobře možné (zejména u levnějších a ne příliš kvalitních tomů), že vám buben příliš velké tónové rozpětí nenabídne a je tudíž dobré držet se takového napnutí, ve kterém zní přirozeně dobře a plně. Jakmile budete mít takto sladěné resonanční blány, je dobré přejít k resonančním, zajistit u nich rovnoměrné napnutí a takový interval vůči resonanční bláně, jaký chcete. Zde je ona série videí (pouze v anglickém jazyce):

6) Každý buben se ladí trochu jinak.
U kopáku se většinou natahují obě blány na velmi povolený stav. V tomto stavu je velmi obtížné (u velkých kopáků nemožné) slyšet rozdíl v hrací a resonanční bláně. Proto se postupuje spíše pocitově dle výsledného zvuku. Většina lidí opět preferuje resonanční blánu trochu napnutější. Tomy se většinou ladí na středně napnuté blány a virbl naopak na velmi napnuté blány (resonanční ještě mnohem napnutější, než hrací).

7) Zlaté pravidlo sice říká, že buben musí mít obě blány rovnoměrně napnuté, ale pamatujte, že hudební nástroj není o pravidlech, ale o zvuku, který se hráči líbí.
Takže pokud to stále nebude ono, nebojte se zaexperimentovat a zkuste utáhnout některé šrouby trochu více, než ostatní. Zajímavý efekt může mít hlavně to, když na malém bubnu trochu utáhnete na resonanční (spodní) bláně 4 šrouby nejblíže struníku. A nebo naopak, když utáhnete všechny ostatní a tyto 4 necháte malinko povolenější.

8) Sbírejte zkušenosti od zvukařů!
Komunikujte s nimi a nechávejte si vysvětlovat, proč je pro ně ten či onen buben problém zvučit a co by to chtělo a proč. Pamatujte, že hlavně to musí znít dobře na nahrávce, resp. na živých produkcích v hledišti a tam to dostává zvukař.

9) Akustika místnosti má obrovský vliv na zvuk bubnu.
Toto je nejvíce markantní hlavně v různých hudebních sálech při živé produkci, neboť studio mívá přece jen víceméně podobnou akustiku, jakou máte nejspíše vyřešenou ve vaší zkušebně. Nenechte se tím zaskočit. V tomto případě to ale chce cvik a bohaté zkušenosti, aby člověk věděl jak během chvilky poupravit zvuk bubnu dle okolního prostoru. Více konkrétních návodů a rad do praxe asi nejde poskytnout. Je to prostě o citu a o zkušenostech.

Několik zajímavých pomůcek pro snadnější ladění (všechny odkazy jsou na stránky výrobce, tudíž v anglickém jazyce):

Asi vůbec nejdůležitější věc: podložky na ladící šrouby – a to nejen kovové (ty nejspíš máte), ale i nějaké z měkčího materiálu. Zkontrolujte si ladící šrouby u všech bubnů (u obou ráfků) a kdekoliv máte jen kovové podložky, tam popřemýšlejte o koupi i měkčích podložek. Např. Gibraltar je dělá z nylonu a z ABS (ty jsou trochu lepší a o malinko dražší). Není to drahá věc (balení po 10ti nebo 12ti kroužcích se prodává v řádu necelé stokoruny) a samozřejmě pokud máte možnost a šikovné ruce, můžete si to vyrobit sami. A jaký to má pozitivní dopad? Pokud na ráfek bubnu dosedá pouze kovová podložka, dochází samovolně k povolování a to znamená k rozlaďování. A to ne v řádu měsíců, ale spíš v řádu desítek hodin! Kvalitní bubny mají vždy na všech ladících šroubech podložku kovovou a podložku měkčí, která dosedá na ráfek bubnu. Držení ladění se tak protáhne velmi podstatně.
Evans Torque Key je momentový klíč. S jeho pomocí je PODSTATNĚ jednodušší dosáhnout výchozího rovnoměrně napnutého stavu a nastavit rozdíl napnutí hrací a resonanční blány – resonanční výš, níž nebo stejně. Postupem času se jeho mechanismus „ošoupe“ a klíč přestane být tak přesný, ale začátečníkovi rozhodně moc pomůže začít se orientovat ve výchozím rovnoměrném napnutí a jak zní. (Nehledě na to, že je to klíček magnetický, což je příjemná věc. )
Moongel je dle mého názoru (a dle všeobecného mínění ve světě) nejefektivnější pomůcka pro odtlumení nežádoucích frekvencí bubnu. Zjednodušeně se dá říci, že čeho nejste schopni dosáhnout ladičským umem (případně v danou chvíli prostě nemáte čas na sáhodlouhé ladičské laborování), to za vás s největší pravděpodobností dokáže odpracovat Moongel. Výhody: 1) bezproblémová aplikace a odstranění. 2) ač se pouze přikládá, drží bezvadně – dokonce i ve svislé poloze (na kopákové bláně) a dokonce po dobu několika minut i vzhůru nohama (zespoda na reso bláně). 3) časem se zašpiní, ale stačí ho jen omýt vodou a mýdlem, nechat uschnout a je zase jako nový. 4) neomezuje průraznost a hlasitost (jako např tlumící kruhy) – pouze odtlumuje určité frekvence. 5) míra tlumení je nastavitelná pomocí toho, jak blízko okraji blány Moongel umístíte. Nevýhody? Snad jen, že na pískové bláně zanechá viditelnou stopu, pokud ho po čase sundáte. Ale to je jen estetická záležitost.
Ladička na bicí funguje zcela jinak, než ladičky k jiným nástrojům. Nepomůže vám se samotným laděním, ale „pouze“ změří napnutí blány u každého šroubu. Co to znamená? Pokud naleznete u bubnu TEN zvuk, který se vám prostě líbí, tak stačí změřit napnutí blány u všech šroubů (nahoře i dole), zapsat, zapamatovat, o které šlo blány a až jednou koupíte nové, tak je stačí pouze (pomocí této ladičky) napnout na totéž napnutí a máte ten samý zvuk, který se vám tak líbil. Používá se hlavně ve světových studiích pro bleskovou výměnu blan (neboť velké kapely ve studiu mění blány na nové každou třetí píseň – nebo i úplně každou píseň). Při troše šikovnosti se dá i vyrobit, neb to z fyzikálního hlediska není vůbec složitý přístroj. Návod zde.

Všem anglicky gramotným jedincům více než doporučuji videa věhlasného ladičského guru Boba Gatzena (pouze v anglickém jazyce). Celá základní série o ladění bicích:

Úvod:
Virbl:
Tom:
Kopák:

Ale tato série zdaleka není vše o ladění, co tento ladičský vědec uploadnul na youtube. Projděte si všechna videa na jeho kanálu – zejména ty, co jsou označeny jako „tuning quick tips“. Jsou tam desítky a desítky skvělých nápadů, co vám jistě pomohou.